Nic proti časopisům určeným maminkám. Je to dobrý pomocník, relaxní čtení, maminka se i něco dozví. Čtu všechny články. Jediné, nad čím kroutím hlavou a říkám tomu "kraviny, vypatlaniny" jsou články o trendech v mateřství. Už tady máme nevýchovu, to už samo o sobě popírá rodičovskou roli, svobodnou výchovu (když někdo chce), potom je tu bezplenková metoda. A v neposlední řadě a to mě hodně rozesmálo, je to "slow parenting" Můj osobní, opakuji -osobní názor na tyto trendy, je, že co matky dělají špatně, tak to nazvou trendem nebo "jinou " výchovou, aby se zbytku světa nemuseli omlouvat. Jejich dítě někoho kouše, nebo mlátí ve školce? Nevýchova. Jejich dítě nejí maso a vlastně půlku jídelníčku? Je to vegetarián. To dítě ani neví, co to vegetarián je, ale už jím je. Její batole zvrací a kaká tak, že to nikdo ještě neviděl? To je mango, nejnovější superzdravá potravina, to nevíte? Nejsem dokonalá matka, to ani náhodou, dělám spostu chyb, vychovávám své děti ke slušnosti, ale i ke zdravému sebevědomí. Budu na ně pyšná, když se ozvou, až se jim nebude něco líbit, navrhnou jiné řešení, ale slušně a v klidu. Nebudou svůj vztek řešit násilím. Když jsem se dozvěděla, že mojí dceru ve školce kouše a tahá na vlasy jiná holčička, šla jsem na to od lesa: " ty si Nellinka, vid? A ty koušeš Emču? Smích tě přejde, protože jestli to řeknu našemu tatínkovi, tak přijde do školky a ukousne ti ruku" Nellinka se lekla, a od té doby byla na naší Emču jako mílius. Ja jí dám, kousat. Když byla ještě Emička malá, asi jeden rok, vzala jsem ji na jednu akci, kde byl i dětský koutek. V koutku bylo spoustu hraček, a jedna jediná holčička. Hrála si tam sama. Vzala jsem Emičku za ruku, sedly jsme si do koutku a já Emče podala hračku. Ta holčička k nám přicupitala, vzala mi hračku a řekla: to je moje. Já se tak na ni zadívala a řekla: neni. Tohle jsou hračky pro všechny. My si tuhle hračku půjčíme a ty si vem jinou. Nashledanou, těšilo mě, byla jsem s ní hotová jedna dvě. Její maminka ji vzala za ruku a šly pryč. Na její obličej si pamatuju. Na tyhle děti fakt nejsem zvědavá, jestli nechce nikomu nic půjčovat, tak ať si hraje sama doma. Neuplynul ani okamžik a přišla ke mně jiná maminka s dcerou a řekla mi: teda, my tu čekáme jakou dobu, protože nám sebrala všechny hračky a vy přijdete a už si hrajete. No jo, jsem holt tvrdá hráčka :-) A to samé učím i své dcery. Jsou to hračky pro všechny? Jsou? Tak žádné omezování. Ať si hrají všichni.
Takže, ten "slow pareting" spočívá v tom, že své děti nehoníte, nežádáte je, aby byly včas připravené do školky, nedej Bože jim říct, aby byly někde včas. Dětem se dává tolik času a prostoru, kolik uznají za vhodné. Ne rodiče, ty děti si určují, kdy a kde budou. Ehm, ehm. Se mnou budou chodit do školky a školy včas, k doktorce včas a na návštěvu včas. Úplně konsternovaně jsem četla radu nějaké psycholožky na konci článku. "pokud rodiče chtějí být někde včas, musí si to rozvrhnout sami nebo vstát o něco dříve" To určitě. Už takhle jsem ranní ptáče. Jenom by mě zajímalo, jaký výsledek bude z této metody. Nedochvilné děti a později lidé, kteří nedodržují termíny, časy schůzek atd. Paráda!
U nás jsem zavedla tzv. vojenské povely. Je to hrozné, když to píšu, ale po hledání různých způsobů, jak dceru dostat z domu, zabral tento jediný: boty, mikina, odchod!! Odcházíme!! Jedeme!! Obout boty!! Čekej dole u dveří!!
Moje dcera je totiž zasněné dítě, které věty rozvité o tom, že musíme jít, protože.....prostě nevnímá. Ale jak řeknu "odchod", ví, o čem je řeč a bez diskuzí se jde sama obléct a obout. A díky za to!!
Trendů ve výchově je spousta, ale ráda bych si přečetla o trendu - moje vlastní vědomí a svědomí. Vychovávat děti tak, aby mi do toho nikdo nekecal, neurčoval co je správné a co ne. Protože máma prostě ví. Má snad svou hlavu a rozum, zdravý rozum.