close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sekačka

27. srpna 2017 v 15:23 | Yvona
Je to zhruba rok, co jsme se s manželem rozhodli koupit zahradu. Tak nějak jsme před narozením druhé dcery řešili bydlení, já chtěla koupit byt a manžel prohlásil, že do bytu nejde ani za nic. Pak nám do oka padla zahrada. Viděli jsme pár fotek na internetu. Mně ta zahrada nešla z hlavy, zdálo se mi o ní, tím pádem jsem manžela přemlouvala, ať se na ní jdeme podívat, že ji musim vidět na vlastní oči. Nechtělo se mu jít na druhou stranu města, ale když jsem ho nalákala na jídlo do Terna, které je přes ulici, šel. Byla jsem natěšená, nemohla jsem se dočkat a pak to přišlo. Obličej jsem měla přilepený na plotě a viděla jsem to jasně. Musíme tu zahradu koupit. Ona to vlastně není zahrada, je to zasíťovaný pozemek určený ke stavbě rodinného domu. Zamilovala jsem si to naše budoucí místo a volala jsem. Vytočila jsem číslo realitního makléře, že pozemek bereme. Rozhodnutí během pár sekund. Za pár měsíců byla naše. Naše!
Museli jsme z té džungle udělat hezké místo na relax. Ořezat stromy, hrabat listí, uklidit boudu č.1 a boudu č.2, atd. Pro někoho práce na pár týdnů, pro nás na půl roku a déle. Dalo by se říct, že už jsme u konce, ale ne, práce je tam pořád dost. A tahle práce přínáší radost.
Se zahradou přichází skutečnost přítomnosti trávy. Všude. Tam, kde nebyla, tam jsem ji zasela. Teď už je úplně všude. 400m2 trávy a jedna jediná elektrická sekačka. Tak jsme se se sekačkou seznámili. Manžela to nebaví, sekání trávy není nic pro něho. Nevidí v tom žádný výsledek, když ta tráva za pár dní vyroste znovu. On má svoji boudu s nářadím.
Sekačky jsem se ujala já. Mě sekání trávy baví. Mě to nevadí. Sice občas bojuju s kabelem, držím ho v jedné ruce, potom přendám do druhé, pak ho táhnu přes celou zahradu. Tato sekačka, která toho očividně zažila hodně, nezažila absolutní amatérskou řidičku. Ještě k tomu ženu, která používá levou ruku. No, jsem ráda, že mě nikdo nenatáčel na kameru nebo mobil. Nebo jo? Musím manželovi prolustrovat soubory v telefonu. Pořad "Neváhej a toč" bych převálcovala. Vtipná štěňata jsou proti mně šálek studeného čaje.
Tato sekačka totiž není zvyklá na vysokou a hustou trávu. Sekačku nastartovat, čekat, až začne sekat. Když nezačne, popojet s ní dozadu a dopředu, malinko nadzvednout a už jede a už seká. Ani ne za 5 metrů je plný sběrný koš. Vynést sběrný koš. A dalších 10 metrů. Kosa by to zvládla lépe než tahle sekačka. Ale s kosou to neumím, takže to musíme zvládnout jen my dvě.
Včera jsem s ní měla takový rozhovor. "No tak, vydrž holka, to zvládneš, ještě půlka zahrady. Tak ty nebudeš sekat? Tak víš co, koupíme si novou sekačku a tebe odvezu na skládku, kráme jeden". Na té zahradě jsem byla sama. Nikdo to neslyšel. Sousedy jsem nezahlédla. Asi věděli, proč nevylézat ze svého obydlí. Jakmile přijedu a začnu z boudy tahat sekačku, pergoly kolem nás se začnou vylidňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama