Co se týče způsobu stravování, nikdy jsme o tom s manželem nahlas nemluvili. Nikdy jsme se nedomlouvali na druhu, na trendu v jídlech, jen jsme si řekli, na co máme chuť a vařili jsme. Vydrželo nám to doteď. Když se narodila dcera, a nastal čas příkrmů, řešila jsem chutě tak nějak instinktivně. Co jí chutnalo, to jsem jí nabízela dál. Co jí nechutnalo, to už jsem ji nepřipravila. Za ty tři roky na světě snědla možné i nemožné, musím říct, že jíme velice pestře. Od ovoce, zeleniny, masa, sýrů až po čokolády, zmrzliny, gumové medvídky a dokonce si vyjímečně dopřejeme i coca-colu. Ano, i naše dcera se napije. Co se narodila druhá dcera, postupuji úplně stejně - ochutnává a rozhoduje se. Já za své děti nerozhoduji, to bych si nedovolila. Pokud jim nechutná hrášek, tak jim ho na talíř nedám. Já také nenáviděla květák (každý čtvrtek ve školce) a ten úšklebek nad vůní květáku mi vydržela až do 30 let.
Samozřejmě jsem si všimla, že se celosvětově rozšířil trend zdravé stravy. Nic proti, já také jeden čas chodila do jídelny Hari Krišna v Praze. Člověk má zkoušet a svobodně se rozhodovat, co bude jíst a na čem si pochutná a co s prominutím odmítne. Manžel miluje maso - steaky, řízky, pečené kuře. Taky výpečky. Dobře, začnu, pokud mluvíme o pestré stravě, o té nezdravé části naší ledničky. V mrazáku je vždy zásoba hranolek. Vždy, když "si tělo řekne", tak si dá celá rodina. Kečup, tatarka, nejmenší člen rodiny má nejraději hranolku rozmačkanou v ruce na kaši, sůl a je to. Spokojenost. Steaky u nás vedou na celé čáře. Jakmile začne léto, teplé večery, tak manžel dokáže gril i zavařit. Pokud chci rodině udělat radost, provoním byt řízkama. Jj, všichni mě milují a po několika porcích se nehnou z gauče. Zkrátím to, když "si tělo řekne", jedeme jednodušše v prasárničkách. Na procházce si dáme hambáč, zmrzlinu, limonádu. Taková normální rodinka.
Nejlepší na tom všem je, že mezi nezdravou a zdravou stravou je jediný okamžik. Pohled do zrcadla. Není to osobní váha, není to článek v časopise, ale jediné velké zrcadlo v bytě, které vás zachytí od hlavy až k patě. A to potom jedou věty typu: a sakra, to jsem přehnala, ježíš, to jsem neměl jíst, holky, od zítra jíme zdravě, já připravím salát anebo a už žádné hranolky. Zrcadlo rozhoduje o tom, co budeme jíst následující den. Zrcadlu vděčíme za tu pestrost a za ten nejrychlejší přechod z hranolek na vařený brambor, losos, obyčejnou vodu, jablko. Bohužel, naše zrcadlo mi dokáže zakázat i čokoládu. Je to mrcha! Tak jíme zdravě, no. Zrcadlo a "tělo si řeklo", tak máme dobrý pocit, i když takový hladový. Co mi zbývá k tomuto článku dodat je, že jsme všichni zdraví, štíhlí, a máme se dobře. Naše dcera si pestrou stravu užívá ve školce dosytosti. A to musím taky zmínit, i školku jsme vybírali dle jídelníčku. S naší školkou jsem nanejvýš spokojená, dcera ochutná vše, od fazolí ( doma večer jistá nevýhoda), po pomázánky všeho druhu, kakao, rýži i neoblíbenou krupičnou kaši. Školka o pár ulic dále má jídelníček "velice zdravý", bezmasý a dítě tam neochutná ani obyčejný pšeničný chléb, což je velká škoda, bílý rohlík nebo chleba s máslem prostě do života patří. Jak jsem se mimochodem dozvěděla, jídelníček v té školce si vydupala skupinka maminek. Pardon, ale cizí maminka mi nebude určovat, co mé dítě ve školce sní.
Takže, jsme to, co jíme. Náladoví, občas nerozhodní, ale chutná nám vše!