Už je to tady. První sprosté slovo. Čekala jsem jiné, ale přišlo tohle. A světe div se, nemá to od nás. Když jsem se dcery zeptala, odkud to má (úplně zbytečná otázka), řekla, že od ...to snad ani nemůžu napsat, rodiče té dívky si myslí, že ona sprostá slova prostě neříká. No nic, to slovo máme doma, je na denním pořádku, že dcera volá z toalety? mamí, pojď se podívat na to hovno! Paráda. Co s tím mám jako dělat? Říkám ji, že se to neříká, ale totálně nefunkční monolog. Je to prostě nové, super slovo, které se teda bude říkat do omrzení. Rezignuju. Ano, je to hovínko, aspoň řekni hovínko, to zní líp. "jasný, mami". Cestou ze školky, kdy se dcera tak moc těší, že bez návštěvy toalety vletí do šatny, obuje boty a už letí ven, jsme se zastavili v jedné drogerii. Naštěstí tam nedávno nainstalovali WC s přebalovacím pultem, pisoárem a umyvadlem. Nejednou se to hodilo. Naneštěstí dcera zrovna tam potřebovala na velkou. Pane Bože, zachraň mě. Tsss, Bůh mě nevyslyšel, dcera zalezla na záchod, já nesměla zavřít dveře úplně, aby se nebála a dcera tam seděla, tvořila, zpívala (nechápu, ale i to je možné) a pak to přišlo. V nestřeženém okamžíku, i když jsem stála u poličky hned vedle toalety a dělala, že hrozně nutně potřebuju čajové svíčky a svíčky proti komárům, to zaznělo: "mamí, já už jsem hotová! Je tu jedno hovno, pojď se podívat!" A jsem v prdeli. Dělám, že nevidím ty pohledy hlavně od ostatních matek (moc nekoukejte, vaše dítě to taky jednoho dne řekne), vlítla na toaletu, utřela dceří zadek a šly rychle zaplatit. Nahodila jsem takový ten pohled stylu: no tak řekla hovno, no, tak se neposerte. Jaká matka, taková dcera.
Před pár týdny jsme vzali děti do ZOO. Super zážitek, lev, krokodýl, papoušci atd. Šli jsme kolem výběhu lam. Manžel nesl dceru na ramenou a tak, aby ji táta slyšel, zvolala: tati, hele, hovna! Ach jo! Jasně, že měly ty pitomé lamy výběh plný hoven, to tak bývá, když to po nich nikdo neuklidí. Manžel se smál, já tak nějak taky.
Na hovno jsme si zvykli. Všichni. Jediné, na co si nezvyknu, je dceřina nutnost, abych zkontrolovala v záchodě její hovna. "Mami, dělej, to musíš vidět. Je tam jedno? Vidíš ho? Ty ho nevidíš, musíš se kouknout!"
Za dva roky mě to čeká u další dcery. No nic, musíme koupit toaletní papír. Nějak nám dochází.