Manžel říká, že už ten název článek nevěstí nic dobrého. Ale vůbec. Zbytečně plaší. Není všechno jen o něm, ne?
Já chci psát o tom, jak je důležité dýchání.
Když už je toho na mě moc a tím myslím domácnost, děti, jdu ven. Musím rozdýchat to řvaní, pláč, praní se o hračky, plné plínky, příkrmy a škemrání o pohádky.
Některá maminka si pouští televizi a kouká na tu obrazovku, neví, na co kouká a po hodině zjistí, že jdou pořád dokola reklamy nebo oblíbená pohádka jejích dětí.
Některá maminka vyráží do vinárny. Nebo do baru. Nemyslím tím každý týden, stačí jednou za měsíc, ale zůstat do zavíračky je povinnost.
Některá maminka vyrazí s ostatními maminkami ven. Po hodině zjistí, že jí její děti neopustily ani na okamžík. Pořád o nich mluví a pořád na ně myslí.
Některá maminka vyrazí na nákupy. Pro sebe nic, pro děti od bot až po čepici. Manžel se nestačí divit, platil to on.
Některá maminka strčí děti manželovi a odporoučí se do posilovny. Po hodině zjistí, že ji to vlastně ani nebaví. Jsou tam mladší, hezčí asi slečny s vysportovanou postavou.
Nekteré maminka jde ven. Prostě a jednodušše ven. Chodí, kouká, nemyslí na nic. Užívá si ticha a klidu. Po hodině zjišťuje, že je to úžasný relax, že se ji trochu stýská, ale to není důvod se hned vracet domů. Jde ještě další hodinu, zastaví se na kávu a pak teprve přichází domů.
Hlásím se k té poslední skupince. Pokud potkáte bloumající osobu s ipodem v uších, s poloúsměvem a zasněným pohledem, jsem to já. Nemyslím na manžela, na děti, na nic. A vydá to za týden dovolené někde v lázních, to už by se mi vážně stýskalo.
Dobře. :) Budu dýchat! :D :) ;)