Zaprvé - já jsem paní učitelka. Zadruhé - Ema je taky paní učitelka. A dotáhla to tak daleko, že při procházce městem hubuje ostatní děti. V tu chvíli dělám, že ji neznám. Zatřetí - paní učitelka píše na tabuli. Ema umí počítat do deseti v češtině, angličtině a němčině. Nevím proč, ale eins, zwei, drei ji vždycky rozesměje. Umí barvy. Pozná pár číslic, ale ostatní dohoníme. Obléká se sama, jedině sama a když ji chci pomoct, protože se zamotala do rukávů, tak mi dá dost hlasitě najevo, že ona to chce udělat SAMA! Když se ji to hodi, je to velká holka. Když se ji to hodí a je unavená, tak je to miminko, které chce pustit pohádky a strčit do pusy dudlíka. Jak jsem ji nelákala na spaní ve školce? Každý večer jde na déčku Čtení do ouška. To Emína miluje. Tak jsem ji řekla, že ve školce po obědě bude paní učitelka taky číst do ouška a až se Emína vyspí, tak pro ni dojdu já nebo tatinek. To by bylo.
A teď to hlavní. Emína je tak zaujatá hračkama nebo okolním světem, že zapomene, že potřebuje na záchod. Pak běží na poslední chvíli a jak už to při svlékání neudrží, je to na kalhotech. To pak za mnou přijde, máminko, je to mokrý. To se vypere. Ale jak ve školce? Doufám, že ji to tam přejde. Nebo spíš naopak, ve školce bude tolik nových věcí a nové děti. Necháme se všichni překvapit.
Já prý školku milovala, nechtěla jsem domů. A moje dítko bylo úplně stejný, nemohu ho dostat ze školky, přitom je úplně jedno, kdo pro Janču jde!