Včera mě čekalo povyražení v podobě delší vycházky za poslední týden. Manžel mě a dceru vzal na nákup do Kauflandu. Ráno jsem se namalovala, učesala a přemýšlela nad oblečením, protože je jasné, že v Kauflandu jsou lidi. Lidi! Nikdy bych neřekla, že mi budou tak chybět. Byla jsem doma zabedněná déle než týden. Byla jsem asi dvakrát na zahradě a jednou o ulici dál. Jak já se do toho blbýho Kauflandu těšila. Za normálních okolností bych ještě před zaparkováním nadávala, že je čtvrtek a že zase nejsou košíky a včera? Ani ťuk. S těma mýma zlatíčkama je nakupování fajn. Manžel s dcerou běhají mezi regálama, občas se příjdou zeptat, co mají donést do košíku, a já si v klidu korzuju s nákupním košíkem, koukám do nákupního seznamu (ano, já si ho opravdu musím psát) a odhaduju jejich polohu podle zvuků. Nakupovali jsme toho hodně. Samozřejmě jsou u nás aktuální dětské plenky. Já chodím kolem balíků s kalkulačkou a počítám, zda se plenky vyplatí. Mám ráda kvalitu, ale přece jenom, vždyť to jen miminko počůrá a po*. Dali jsme si do košíku tolik dobrot, že se nám sice u kasy protočily panenky, ale dávám tomu tak 3 dny a lednička a spíž bude prázdná. U východu jsme se zastavili u jezdícího koně, jezdí za 10,-Kč a je hodnej. Manžel v mládí pracoval u koní, takže Emíně radil, jak hladit koně a co mají koně rádi. Upravila jsem se po týdnu lehára pro hodinu a půl v obchoďáku. To jde. Dneska plánuju ujít 200 m do pizzerky na kafe. Nikdy jsem si nemyslela, že budu nadšená z tak krátké procházky. Těhotenství je fajn, můžu jíst co chci, můžu se válet, ale už se těším na období po porodu. Dvě zdravé, krásné holky, manžel a já. Procházky, posezení u kávičky. Na příští rok jsem těm dvěma naslibovala výlety, protože letos se mnou opravdu nic není. Prý nám nic neuteče.
Já tedy do Kauflandu chodím značně nerada, i když, po dlouhé době bez lidí by mi to asi nevadilo!