Když mi bylo asi 10 let, viděla jsem někde na fotce pracovní lacláče. Jedny takové jsem měla doma. Vzala jsem nůžky a ustřihla nohavice a byly z toho lacláče jako z té fotky. Akorát té herečce bylo asi 20 let a byla krásná. Já byla vyhublá, děti na mě pokřikovaly "ruce, nohy" a pihatá. Toť moje první vzpomínka na lacláče. A já se do nich zase zamilovala. A sháním. Samozřejmě po porodu, protože až tak velké bych nepotřebovala. Holky z Beverly Hills nosily pánské košile. Je to tak strašně dávno. A já chci tu košili teď a hned. Jenže, kde koupit a nevypadat jako bezdomovec?
A taky chci a chci dvě stejná trika, jedno velikost 110 a druhé S. Už jsem si myslela, že jsem v nákupech přes internet zběhlá, ale ani náhodou, mám se ještě co učit. Jsou dny, kdy sháním všechno od drogerie po bodýčka a pak na nákupy na 14 dni zapomenu, takže se nám taky může docela jednodušše stát, že nám dojde doma toaletní papír. V tu chvíli omezujeme příjem vlákniny. Smůla.
Co ještě sháním? Super kabelku jsem si koupila k narozeninám. Prostě jsem myslela na to, jaká by moje kabelka měla být a jak by měla vypadat a pak na mě jednoho dne vykoukla z internetových stránek. Paráda! Tak takhle to funguje!
Na jaře jsem sháněla conversky, taková moje klasika, bez nich by to nešlo. A hopla, koupila jsem je přesně za týden od jedné paní. Předání u polikliniky.
Takhle jsem koupila mikinu, dětské lehátko, chybí mi ještě ty lacláče a pánská košile.
Stači na to pomyslet a ono se to někde objeví!