Včera Emína odjela. Na tři dny! Manžel měl volno v práci a já jsem vyhlásila pauzu. A co teď. Prvních pár hodin byla jasných - lehnout si na gauč a prostě ležet. Bez toho, aby Emína ke mně přišla a něco hrozně nutně potřebovala. Pustili jsme si film, ani nevím jaký...asi takový ten, na který můžete s klidným svědomím koukat od začátku do konce. Pak mi začala Emína chybět. Jak se asi má? Co dělá? Tak jsem volala. "Byly jsme v bazénu, teď je na písku, po obědě spala, čau". Dobře, všechno tak, jak má být. Ani jsem ji z dálky neslyšela. Žádné zoufalé volání o maminku. Tak jo, zvládá to. Další film. Potom jsme přišli na to, že v ložnici je letiště, kde se můžeme roztahovat jen my dva. A pes. Obrovského plyšáka manžel zahodil na podlahu. Pro vysvětlenou: dle Emíny je velice důležité, aby ten velký medvěd spal s náma, protože ho může před usnutím hladit. Pes se samozřejmě vetřel mezi nás. Pak jsme si udělali jídlo. Toasty jsme snědli, nikdo nám neukusoval, nevybral šunku, neřikal ble na sýr a neožužlal kůrky. Pohoda. Manžel usnul. Logicky. Já sedla k počítači a psala a hledala a koukala na film. Na večer jsme si připravili hru Svět. To bylo mimochodem taky v plánu, protože tato hra se má hrát ve dvou a ne s Emínou, která schovává kartičky, bere figurky a utíká s nimi do ložnice se schovat, nekecá do odpovědí. Na hru se nedostalo, pořád leží na stole. Večerní procházka po městě. Manžel bručel, ani ledová tříšť nepomohla, prý je to moc sladký. Mně to tak nepřipadalo, protože jsem ráno podstoupila glukozový test pro těhotné, takže mi už nic nepřišlo tak strašnýho. Doma zase gauč, film. Manžel chtěl hrát hru, tak jsem si četla. Matrix 2 nás už tolik nebavil, tak jsme to vypnuli. Já sepsala nákupní seznam na zítřejší narozeninovou oslavu. To mi připomíná, že se mě manžel zeptal, co chci k narozeninám. Jako každý rok mě nic nenapadá, protože si dárky kupuji a nechám si kupovat průběžně během roku. Tak jsem mu řekla, že květina mi udělá radost vždy. Kytka? Když za 3 dny uschne? To prý radši šaty nebo něco jiného na sebe. Ehm...tak jo, když myslí! Dneska mám zase pauzu, od manžela i od dcery. Ta druhá mě kope už od půl 5, takže žádná sláva. Jdu si pustit televizi a zprávy. To taky s Emínou doma nemůžu, protože se hned ozývá kňučení, že prasátko Pepina a bla bla. A pak? Svým tempem do města na nákupy.
Zítra přijede Emína a už tady zůstane...fakt mi chybí!