close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dovolená

28. července 2016 v 8:14 | Yvona
Manželovu dovolenou jsem si představovala úplně jinak. Na jeho celozávodku jsem se těšila několik měsíců, protože jsem plánovala výlety a výstavu, návštěvu restaurace...tak nic. Manželka míní, těhotenství mění. Manželova dovolená vypadá u nás následovně. Já jsem přikovaná doma. Manžel kolem nás běhá, uklízí, vaří, hraje si s Emínou. Naučil ji jezdit na šlapacím kole. Jeho představa byla, že to Emíně bude trvat celou jeho dovolenou, 14 dní. Uměla to za hodinu. Nebojte, po mně tyto geniální geny nemá. To je zásluha manžela, jemu sport nikdy nedělal potíže. A taky spolu skládají stavebnici, hrají na babu. Já pořád polehávám, byla jsem asi dvakrát na superkrátké procházce, ale břicho mě tlačilo natolik, že jsem si musela po pár set metrech stejně sednout a koukat na ty dva. Doma v obýváku máme permanentně rozložený gauč a mám tam svoje vymezené uzemí. Nevařím, protože nemůžu dlouho stát. Včera manžel nadával, že je v kuchyni a vůbec bordel. Jo, je, protože u nás doma můžete uklízet pořád a nikdy nebude uklizeno. A za pár měsíců bude hůř. Na normálních okolností bych ten bordel uklidila, než přijde manžel z práce. V současné době je prostě všechen bordel hned vidět. Za to prostě nemůžu.
Co ještě manžel dělá v rámci své dovolené? Posiluje, chodí běhat, vstává dopoledne, přes noc kouká na seriály, a vůbec si užívá volné dny s námi. Včera večer nám udělal pizzu, všichni jsme se uvelebili na gauči a koukali na kreslený film. Pak se Emína k němu přitulila, přiběhl i pes a manžel říká: to je skvělý, že je mám takhle blízko.
Přes den toho moc neuděláme. Manžel vaří, já si hraju s Emínou, najíme se, jdeme na zahradu, Emína chce jezdit na kole. Manžel udělá večeři, sedíme na gauči, hrajeme si a jdeme spát.
Přistihla jsem se, že se nečešu a nemaluju. Tak ono sednout si na gauč není jako jít na přehlídkové molo, že? Hlavně, udělat ze sebe krasavici obnáší několik minut před zrcadlem ve stoje, což moje břicho taky těžce nese a to doslova. Nosím triko, které najdu jako první ve skříni a vězeňské kalhoty - přejmenované z proužkovaných. A takhle tu přežívám. Nejlepší na to je, že každý den slyším od manžela pochvalu, jak moc mi to sluší. Přirozenost se cení.
V peněžence nemám žádné peníze. Na co taky? Nechodím do města a na nákupy. To teď obstarává manžel, takže má dokonalý přehled o našich financích a taky, a to hlavně, ušetříme. Já totiž jdu do města na procházku, tu koupím pečivo, tu svačinku, tamhle mají kávu. Tohle manžel nedělá. Tomu stačí nákupní seznam, peníze, cesta tam a zpět bez zastávky. Mojí jedinou nadějí na procházku je odběr krve příští týden. Je to sice o pár ulic dál, ale budu se muset namalovat, hezky obléct, cestou koupit časopis a dojít do knihovny. Mým hlemýždím tempem to mám na půlku dopoledne. Moje supernutné nákupy se smrskly na internetové obchody. Vleže se dá zvládnout i ten nákup drogerie.
Manžel má ještě 10 dnů dovolené, tak ať si je užije dosytosti!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama