Začalo léto a s tím nastupují šatičky, trička s krátkým rukávem a kraťasy. Tím pádem je každá odřenina vidět na první pohled. Zlatá zima. Když je Emína nabalená do dvou vrstev, někdy i tří, takže nemá šanci se ani škrábnout, mám o dost lepší pocit. První krůčky si Emína zašla v zimě. Padání v kombinéze fakt nebyl problém, spíš sranda. Jaro, léto a pořád byly ty krůčky opatrné, takže jsme ji chytali nebo nosili. Letošní léto je ve znamení velkých bolístek. To je tak, když se Emína rozeběhne a přitom kouká dozadu, doleva, doprava, hlavně ne před sebe. A pak už je jen poloha vleže a la rozprsknutá žába a pláč. Pardon, řev. Zatím nepřišla na to , že jí krev vadí. Manžel to o sobě ví už nějakou dobu, takže lěčení bolístek je na mně. V těchto parných dnech, kdy Emína nenosí nic jiného než krátké šatičky se bojím, že nás nějaký všímavý soused nahlásí. Noha samá modřina, sedřená kolena a dlaně. Na obličeji se čas od času objeví červená skrvnka. Čekám...čekám na polovinu týdne, kdy začne pršet a být chladněji. Emína vyfasuje tepláky, tričko a mikinu a nebude to tak nápadné.