close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ani hnout!

19. července 2016 v 20:18 | Yvona
Na klidový režim v prvním těhotenství si fakt nepamatuju. Přestavovali jsme byt, zařizovali, v 6.měsíci jsem se vdávala, v 7.měsíci jsme jeli na svatební cestu a já si vyšlápla na rozhlednu. Paráda. Pak jsem si tedy v 8.měsíci poležela týden na rizikovém oddělení, ale nebylo to kvůli pohybu, nýbrž kvůli nějaké bakterii. Emína se narodila pár dní potom, co jsem si odběhla domů. Jj, z rizikového oddělení jsme šli nakoupit do Lidlu a prošli se s manželem 3 km domů. Představala jsem si, že při svém druhém těhotenství na tom budu stejně. Nene, každé těhotenství je jiné. Tentokrát někdo zatahal za záchranou brzdu. Na začátku třetího, posledního, trimestru, mě čekala zpráva: odpočinek, přísný klidový režim, žádné procházky. Jen ležet. Docela mě to zaskočilo, ale co se dá dělat. Pro zdraví matky a dítěte jen to nejlepší. Přede mnou jsou 3 týdny nicnedělání. Až na to, že na toaletu chodím každých 15 minut. Malá se v břiše hýbe, jinak je vše v pořádku. Co teda budu dělat? NIC - odvětil manžel. "Není to žádná hrůza ležet na gauči a koukat na filmy, ne?" To asi ne. Ale co Emína? O tu jsem měla starost. Vydrží to se mnou doma? Vždyť s ní nemůžu ani ven. Ale je tu manžel. Vaří, nakupuje, hraje si s Emčou a řádí spolu na zahradě. Já stojím u okna a koukám na ně. Nemůžu ji vzít do náručí, nemůžu ji vykoupat...tou dobou na mě padá splín. A pak si řeknu, že tu pořád jsem. Sice na gauči nebo na toaletě, ale jsem tu pro ní. Můžu si s ní číst nebo hrát na gauči. Pravda, neuklidím ten bordýleček, neumyju nádobí, ale jsem pořád doma. Stává se ze mě přebornice na šití a háčkování, nic jiného jsem zatím nevymyslela. Dneska ráno jsem si cestou od doktora koupila tři časopisy, ale ty jsou dávno přečtené. Mám půjčenou knihu, a mám za sebou prvních 50 stránek. Tak rychle se v posteli čte. A mám tu telefon a počítač se sociální sítí. Asi začnu být závislá na facebooku nebo modrým koníkovi, hlavně nezblbout. Což se vlastně vůbec nevylučuje. Fandím a obdivuju budoucí maminky, které leží v nemocnici týdny a měsíce. Já ležím doma teprve pár dní a nemůžu si pořád zvyknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 20. července 2016 v 12:27 | Reagovat

Čtu a vzpomínám, hodně podobné to bylo i u mě....

2 Yvona Yvona | 21. července 2016 v 19:27 | Reagovat

Já tohle u prvního těhotenství neznám a je to pro mě víceméně vopruz. Ale pak si zase řeknu, že s dvěma holkama se nezastavím vůbec, takže vlastně nabírám síly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama