close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsem na maminku trochu stará

29. června 2016 v 18:44 | Yvona
Na třídním srazu po 10 letech, kdy nám bylo 25 let, jsem zjistila, kdo všechno má vlastně děti. Těch bezdětných bylo opravdu o dost méně. A já mezi nimi. Lítala jsem po světě, měla jsem svůj svobodný život a upřímně, rodinný život byl pro mě moc vzdálený. Tenkrát se mě moje spolužačka, v té době s jedním synem (nyní už dvěma dětmi) zeptala, co já a děti. Na to jsem ji odpověděla, že děti přícházejí s tím pravým chlapem. Byla to taková nenucená odpověď, kterou jsem používala pro všechny rejpaly a tetičky. O hodně let později jsem se přesvědčila, jak moc byla ta věta pravdivá. Roky ubíhaly, známé a kamarádky rodily a pochvalovaly si, jak jsou mladé, jak mají energii a že budou pořád mladé, až jejich děti vyrostou. A já nic. Chlapi přicházeli a odcházeli, ale že by někdo z nich aspiroval na otce mých dětí? Ne, děkuji. Pamatuji si den, kdy mě napadlo, že bych měla ráda rodinu. Bylo mi 29, mozek a srdce volalo po "uhnízdění" nebo jak přesně je to slovo. Byla jsem sama, v mém malém bytě v centru města. Na Nový rok jsem si dala předsevzetí, že ten dosavadní, svobodný život už nechci, a že se určitě něco stane a život to sám zařídí. Přála jsem si manžela a rodinu a zázemí. Jednoho večera po práci jsme si takhle vyšla na volejbal. Prý bude sranda. Jasně. Brala jsem to jako hodinový pohyb k veslování, které jsem trénovala v Třeboni. Před tělocvičnou stála parta lidí. Ke známým tvářím přibyli dva kluci, opravdu kluci, pokuřovali tam a někdo mi řekl, že to jsou kluci, kteří hrajou moc dobře volejbal.
Jednoho kluka jsem si všimla při hře. První, co mě napadlo bylo: je to otec mých dětí. Pak jsem si dala pomyslnou facku, protože takové myšlenky o klukovi, o kterém ani nevím, jak se jmenuje? Čiré bláznovství. On ten volejbal bral hrozně vážně, já vlažně. Po jednom nepovedeném míči jsem ze srandy do toho míče kopla...a "otec mých dětí" ho zabrzdil svým tělem. Ehm...dostal to přímo do citlivého místa. Při našem x-tém rande se mi přiznal, že v tom okamžiku si mě všiml. A potom si pomyslel, že by se mnou mohl založit rodinu. Vůbec jsme se neznali. Já špiónsky zjistila, jak se jmenuje a zda je volný, ale stejně jsem tomu moc šancí nedávala, protože ten kluk se se mnou moc nebavil. Asi tak po třech týdnech ke mně přišel a zeptal se: "A ty se jmenuješ jak?" Koukala jsem na něj s pusou dokořán a dala jsem mu přednášku o tom, že takhle by se dámy ptát neměl a že si to má zjistit od kamarádů. Nicméně ledy roztály. Jak to bylo dál? Po dalším týdnu jsme se drželi za ruce, potom u mě přespal s tím, že mi udělá palačinky. Bral to přes jídlo, což bylo moc chytré řešení. Palačinky se nekonaly, zato ten kluk u mě zůstal. A bylo to. O další měsíc později jsem byla těhotná a rodina se mohla začít rozrůstat. Byl to teda fičák. Ale....děti přece přicházejí s tím pravým chlapem a nikdo neřekl, za jak dlouho.
Letošní třídní sraz se točil kolem dětí. Jsem na maminku stará? To nedokážu posoudit. Já osobně jsem se zastavila na 20 letech, pořád tak praštěná, jediné, co mi přibylo, jsou zkušenosti a vrásky. Byla bych lepší matka ve 25 letech? Asi ne. Všechno to chtělo uzrát. Vhodné načasování prostě přišlo ve 30 letech a tak to má být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama