close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Společné vaření

23. května 2016 v 10:19 | Yvona
Na začátku byla zamilovanost a potřeba moc se neprojevit, aby si to ten druhý nerozmyslel a ještě zavolal. A na začátku taky byla moje nezkušenost v kuchyni. Asi tak na druhém rande, co jsem manžela pozvala dál, se v kuchyni zhrozil, co že to mám za nože, jestli to je vůbec nůž. V mojí kuchyni brblal hodně, protože nemohl uvěřit, že taková velká holka jako já, nemá pořádný nůž, metličku, alespoň dvě vařečky a mísy. Já se červenala a neprotestovala jsem, měl pravdu, já a kuchyň jsme měly opravdu katastrofický vztah. Začali jsme s manželem vařit, spolu. On měl jasné velení nad celou situací (snídaně, oběd, večeře)
Potom jsme spolu začali bydlet, jako opravdicky, 24 hodin denně, ne jen těch 12. Já jsem se pomalu, ale jistě, stávala princeznou v kuchyni, na královnu jsem to teprve musela dotáhnout. Někdy jsem byla pochválená, někdy dost kritizována, což jsem si bohužel brala moc k srdci. Těhotná, nemotorná a ještě kritizovaná. Pak se miminko narodilo, rostlo, manžel byl více v práci než doma, takže ta obávaná kuchyň na mě koulela oči a nedalo se nic dělat, musely jsme k sobě s kuchyní najít cestu. Mnoho omylů, mnoho vyhozených nepovedených pokrmů, mnoho nadávek ( a jakých) a mnoho slz. Stávala jsem se ale zkušenější a šíkovnějsí, i ty omáčky už zvládám. Ještě vím o spoustě receptů, které jsem nezkusila a nezkusím, nechci být sprostá a zase nadávat. Miminko povyrostlo a já začala vařit příkrmy, a manžel samozřejmě nemohl zůstat pozadu. Domluvy, že příkrm má být bez bylinek, soli a koření, nebral v úvahu a začaly hádky. A taky jsme se hádaly o to, co vlastně budeme vařit a když jsem měla být pomocná kuchařka, tak si manžel nemohl zvyknout na to, že už jsem o několik úrovní výš než před několika lety a ...hádali jsme se, házeli cibulí, bouchali za sebou dveřmi. Co vám budu říkat, dva prvorození a hrdí v jenom manželství. Manžel do té doby seděl na trůně kuchařů , já ho doháněla, což on nechtěl připustit. Několik měsíců jsme spolu nebyli schopni setrvat v kuchyni ani minutu. No co, jeden vařil, druhý hlídal. Když mě náhodou manžel poprosil, jestli bych mu nepomohla škrábat brambory, tak mi koukal na ruce a funěl. Ano, funění znamená nespokojenost. Hlášky typu: dej mi pokoj, trhni si nohou, dělej si to sám, to teda budu, je to nanic atd. byly úplně v pořádku.
Stálo mě to hodně úsilí a úspěšných pokusů, ale manžel poslední roky uznává a chválí a dokonce jsem zaslechla (skromně už po sté), že to bylo vynikající jídlo a že děkuje.
A už vaříme zase spolu. Manžel funí, já to vesele ignoruju. Jakmile začně manžel prudit, tak ho pošlu do háje zeleného nebo do učňáku, že prý tam hledají mistra kuchaře.
Zrovna v sobotu jsme připravovali plněné žampiony. Můj oblíbený recept od kamarádky. Do kloboučku žampiónu dám nivu, posypu tymiánem a dám zapéct. Ale pozor, manžel do mě pořád ryl, že tam mám dát taky máslo. Tak to ne, je to můj recept. Chvilku jsme se dohadovali a pak mi manžel zvýšeným hlasem řekl: Sakra, poslouchej svého manžela!
Já jsem se začala strašně smát. To on samozřejmě nečekal. Pak se začal smát taky. Tak jo, dala jsem tam to blbé máslo, ale jen proto, že mě manžel propaloval očima.
Pak mi oznámil jednu danou skutečnost a to, že je to hrozně fajn,že spolu zase můžeme vařit. Dávám tomu větší šanci, že to vydržíme pár let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama