Jak mi ty dny a týdny s miminkem v bříšku utíkají, přemýšlím a porovnávám své dvě těhotenství.
Když jsem otěhotněla poprvé, zachvátila mě panika. Těhotenský test ukázal dvě čárky a já chodila po svém pronajatém bytu 1+kk a nemohla to rozdýchat. Zavolala jsem svému příteli (teď už manželovi), mezi dveřmi mu ukázala test na vzdálenost 5 cm a procedila mezi zuby, že tohle budeme muset nějak rozumně vyřešit. Přítel si sedl za stůl a nemluvil asi tak půl hodiny. Pak jsme si vzali papír a sepsali pro a proti. Celou noc jsme nespali a ráno si řekli, že si odpoledne zavoláme a každý z nás řekne svoje a jen svoje řešení. Odpoledne jsme si krátce zavolali a když mi přítel řekl jednu jedinou větu: "neboj, všechno bude v pořádku", věřila jsem mu. To už jsem sama za sebe věděla, že miminko si nechám. Ten večer jsme to oznámili rodičům. Pravda, byl to šok. A začal kolotoč. Kde budeme bydlet? Co moje práce? Vezmeme se?
Odpovědi se našly samy. Začali jsme předělávat byt. Nekonečná práce, s malým a potom i s velkým bříškem. Moje práce se taky vyřešila sama, jednoho dne jsem s krvácením odjela na pohotovost a za doktory jediné řešení - zůstat doma. Takže jsem byla "doma", na staveništi, zařizovala, obíhala a nakupovala do nového domova. A pracovala na zahradě. A obíhala úřady a doktory, protože účetní v práci se nechala slyšet, že když jsem otěhotněla já, tak za mě nic vyřizovat nebude. Byla ze mě úřednická královna. S přítelem jsme si řekli, že se vezmeme, že naše dítě bude mít stejné příjmení jako my a že budeme prostě spolu, je nám spolu hezky. A vzali jsme se v kostele, můj sen. Ovšem jediné tmavé místo byl kněz, který když se dozvěděl, že čekáme miminko, tak se choval velmi odtažitě. Neustále se nás ptal, zda se chceme vzít. A když se nás přede všemi zeptal i ve svatební den, chtěla jsem ho poslat do pr....no tam. Měli jsme jednoduchou, ale krásnou svatbu. Někdy se chodím do toho kostela podívat, teď i s dcerou a vyprávím jí, jaké to na svatební den bylo. Že jsem měla k oltáři jít na mávnutí, ale bez brýlí jsem to mávnutí neviděla a pořád čekala, až se manžel začal u oltáře potit, kde že jsem. Ale přišla jsem, měla jsem okno ve svatebním slibu, ale řekla jsem ano a začali jsme nosit prstýnky. A pak se Ema narodila a přišel šok a panika a strach. Všechno bylo nové a poprvé, ale přežili jsme to.
Druhé miminko jsem si přála a manžel taky. Řekl, že je ten správný čas, že má novou práci a že je Ema velká a že je připraven na ten další, staronový kolotoč starostí, radostí a bojujících hormonů. Taky mi řekl, že už si zvykl na to, že na něj občas i řvu a že to i chápe. To je můj kluk! To, že jsem těhotná, jsem věděla. Prostě tak. Test to jen potvrdil. A kdy to manželovi říct? Blížilo se naše výročí a dva dny na to Valentýn. Valentýna prostě uznávám, říkejte si co chcete. Já to vidím jako další příležitost v roce si někam vyjít, dostat čokoládu a kytku. Tak jo, plán byl jasný. Vzít manžela a Emu ven do restaurace a tam jim to říct. Jenže....týden před jsem manželovi do telefonu oznámila, že jsem odmítla doučovat angličtinu. Naštval se, jako že proč a co je ten důvod, že bych tu angličtinu měla doučovat, že to budu dělat i pro sebe. Zavěsil. Já se z něj fakt po...no víte co. Tak jsem mu zavolala zpátky a říkám: "hele, ty mě moc neštvi a nepokládej tlf. Budeš v říjnu táta a já tu anglinu nebudu doučovat, protože si chci tohle těhotenství užít. Chci, abych nemusela nikam spěchat, nic zařizovat, nestarat se o holku, která neumí anglicky ani mluvit a to má před maturitou. Jasný?" Nic. Ticho. "Co je? " ptala jsem se hluchého telefonu. "Mně jen umrzl usměv na rtech", povídá manžel. Měl hroznou radost. Ta radost je u nás pořád. Manžel dostal za pár týdnů novou pracovní smlouvu, na kterou čekal rok. A hledáme byt. Zase další bydlení. A já se těším, protožeto bude naše bydlení, ne rodičů, žádný podnájem, ale naše. Rodičům jsme to oznámili dortem, který jsem nechala udělat. Na dortu byl vyobrazen strom života a na naší větvi byly dva lístečky - Ema a ? . Tomáš, Ondra, Eliška, Anna.
Tak já jdu sjíždět internet a hledat ten náš vysněný byt.
hezky blog, šikulka:)