Když nakupujete jako svobodní, malý nákup vám vydrží na několik dní, ten větší nákup klidně na dva týdny. Jako svobodná jsem v obchodě chodila mezi regály a nadávala na ty velká rodinná balení čehokoliv. Na co tak velký toastový chleba? Na co celé kuře? Na co kilová rýže? Můj nákup vydržel doma dlouho, nikdo mi nic nekradl z ledničky, nikdo mi nejedl moje oblíbené sušenky. Teď už je to jinak, musím se mít na pozoru.
Když jsem měla přítele, tak jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem všechno kupovala dvakrát. Jsem zadaná, a proto kupuju dva slaninové rohlíky, ne jeden..hrdě jsem hlásila u kasy. (myšlenkama samozřejmě) Místo 10dkg šunky to bylo 30 dkg šunky, protože chlap toho sní dvakrát tolik, že?
Když máte doma chlapa napořád (manžela) a dceru, která sní všechno, je to fakt otrava. Ať máme sebevětší nákup, jsme za tři dny vyžraný. To není možný? 10 rohlíků a oni jsou druhý den pryč? No jistě. Pes taky rád rohlíky. Čtyřkilové kuře? Za dva dny nemáme co jíst. Nekupuju už dvakrát tolik, ale třikrát tolik. Moc ráda vzpomínám na to, když jsme s manželem teprve chodili a jeden z nás ráno vyrazil pro snídani. Všechno bylo dvakrát. Koblihy, buchty a kávy.
Dneska, po třech letech manželství a mateřství můžu říct jedno. Chodíme nakupovat skoro každý den, protože nám permanentně něco dochází. Toaletní papír má obrovskou spotřebu včetně toho, že každou ruličku z balení rozškube pes. Ničeho není dostatek. K tomu všemu si musím hlídat všechna má oblíbená jídla. Sušenky kolonády jím v tajnosti a rychle, než to vyčmuchá manžel, dcera a pes. A stejně je nejím dostatečně rychle, takže se musím rozdělit, jinak bych vypadala jako ta hrozná lakomá ženská. Jakmile nakousnu jablko, už ke mně natahuje Emína ručičky s hladovýma očima ( a to jedla před chvílí). A takhle je to se vším, s Emínou jíme z jednoho talíře, protože chce Emína krmit (samozřejmě ne vždy), do toho se mi za zády vynoří manžel, že chce taky krmit. Ach jo!
Manžel strašně rád vaří. Má ale malinko zostřený odhad na množství vařeného jídla. Když už brambory, tak celý hrnec. Za svobodna jsem uvařila 3 brambory a bylo. Vždycky si z něj dělám srandu, jestli pozval na oběd celou ulici. "To se sní". Sní se to, ale za několik dní, kdy už mi brambory lezou ušima. Smažený sýr jedině pro celou rodinu i s tetama a sestřenicema. Kdybych na naše dveře vyvěsila ceduli : výdejní místo obědů, tak se moc nespletu.
Rozdíl mezi svobodným životem a manželským životem je tedy markantní - více jídla, více nákupů, více peněz.