Co bude dnes k obědu? Kdo bude vařit? Něco dobrého k večeři by nebylo? Ty chceš ňami? A jaký ňami?
Tyhle otázky jdou u nás dokola jako kolovrátek. Ráno diskutujeme o tom, co nám přistane v poledne na talíři. Jednou za týden máme tzv. prasácký den, kdy jíme, na co máme chuť. Ano, hranolky a smažák a bramboráky a čokolády, bonbony. Ostatní dny se "snažíme" o nesmažená, trochu více zdravější jídla. Dneska se mi to nepodařilo, protože ti dva skandovali "řízek" tak dlouho, než jsem povolila a řizky usmažila. Na druhou stranu jsem byla manželka a matka roku, protože jsem udělala to nejoblíbenější jídlo. Taky se každý den snažíme a to se nám náhodou i daří, sníst několik porcí zeleniny a ovoce. S mými těhotenskými chutěmi to jde snadněji. Cuketa, rajčata, jablka, banány a dnešní úlovek - meloun, jahody a víno. Varovala jsem je, aby se melounem necpali před spaním. Marně, Emína dostane na noc plínu a manžel bude mít při noční směně co dělat. Večeře se ujme málokdo, nikomu se nechce nic cmudit. Ale když je hlad, jde všechno. Vůbec nejvýhodnější pro mě je, když se večer ke sporáku postaví manžel. Já to mám bez práce, dokonce si dovolím hodin nohy nahoru a číst časopis. Dneska jsem večeři obstarala já. Není nad studenou mísu a kdo si co vezme, zásoby jsme doplnili.
Večer před spaním sníme o velké snídani značky švédský stůl. Ráno ovšem není nikdo, kdo by se toho ujal. Manžel nám při cestě domů z noční směny zajde do pekařství a přinese koblihy a koláče. No není perfektní? Ať vzpomínám, jak vzpomínám, dlouho jsme nesnídali venku, ve městě a to vím minimálně o třech místech, kde to jde. Káva, chlebíčky, koblihy a kakao. Budu to muset doma nadhodit.
O jídle se vlastně bavíme v průběhu dne, pořád. U chlapů celkem běžná věc, hned po sexu. Sex, jídlo a ...to další a nepodstatné.
Co budete zítra vařit vy?