V pondělí bylo Emíně 2,5 roku.
Teprve? To není možný?! Podle výčtu všech příhod bych řekla, že Emíně je 10 let a už mě nepotřebuje. Když ji vidím, jak je mezi dětmi samostatná, dojde si k 5-letému klukovi pro míč, který navíc není její, věk 2,5 roku se mi zdá naprosto neadekvátní. Dneska dostala svůj první tablet, žádný výkřik módy a trendu, ale obyčejný dětský tablet s písmeny a slabikami, v češtině a angličtině. Je to velká holka! Má tablet!! Dojde si sama na záchod, a ten záchod potom i vyčistí štětkou. Umí si otevřít lednici a obsloužit se sama. S tátou s přehledem klepe řízky a u babičky vyválela těsto jako nic. Ta moje holka je fakt velká! Umí si dojít k pokladně a ukázat, co vzala z regálu a zaplatit to. Tak dobře, drobné, co jí dá prodavačka nazpět, si jestě neumí přepočítat, ale i tak, je dobrá! Najde tátovi ve skříni triko a kalhoty, podá mu je, že už jdeme ven. Je velká, protože manžel vidí ve skříni velký kulový, natož své triko a kalhoty.
Ne, je to moje malá holčička, která se jde k mamince vybrečet, když se jí děje bezpráví (dle jejího pohledu). Je to malá holčička, protože jí dávám před spaním plínku. Ona si ji sice během noci sundá, jakože je velká holka, ale má ji, fakt. A umí se ke mně přitulit, když je pohádka. Valí se po mně a říká, že chce hají. Ráno mě šimrá po zádech a tvrdí, že už je hodně hodin a venku je světlo, třebaže je 5 hodin a i ti blbí ptáci ještě spí v hnízdech. Chce svoji maminku, když je unavená nebo chce krmit, protože jíst oběd samostatně a koukat na Svět Elmo s otevřenou pusou prostě nejde, chápu.
Moje "velká" holka má 2,5 roku, chce se mi brečet. Radostí!! Přežily jsme to spolu a ještě nás toho hodně čeká!!