Emíně je 2,5 roku a musím uznat, že mluví docela obstojně. No dobře, neumí R, Ř a D, ale dá se docela dobře pochopit, co chce, proč to chce a po kom to chce.
Manžel si už zvykl, že není táta, ale "káka" anebo "tatínek". Já jsem máma, mamí.
Chci jít na záchod, chci jít do sprchy, tak už sakra jdu. Emína mluví na tátu a snaží se mu vysvětlit, co chce.
manžel - co říká?
já - chce pustit nazdar, básek, čabásek
manžel - co to je?
já - hýbánky na déčku
manžel - kde to mám najít?
já - decko.cz
manžel - kde to je?
já - sakra, bydlíš s náma nebo ne? Pustil si to už stokrát, tak se mě pořád neptej, kde to je!!
manžel - kde to mám najít?
já - dej mi pokoj!
manžel - co si říkala lásko?
já - trhni si nohou!
Vážně přemýšlím o tom, že pořídím domů překladač nebo vezmu papír a tam napíšu manželovi základy potřeby naší dcery. U nás je prostě nějaký komunikační šum a nejde ho vymýtit.