Jsou věci, které fungují docela dlouho, až se na ně automaticky spoléhám a pak, jako mávnutím kouzelného proutku, neexistují. Jeden ze způsobů, jak uspat Emínu bylo, že jsem řekla: "spi už, nebo příjde bubák". V tu chvíli zaklapla víčka, chvilku oddychovala a spala. Tento týden? Zase oznamuju, že přijde bubák. A Emína? Začala kňourat, že chce toho bubáka. A kde je? Že ho hrozně chce. Uspávací metoda č.10 zklamala.
Máme psa a ten žere všechno. Když píšu všechno, tak to taky tak myslím, od papíru přes lego až k svému žrádlu. Vždy, když jsme s Emínou vytáhly stavebnici, tak jsem jí varovala, ať všechny dílky dá zpátky do krabice, nebo jí to sní pes. Hodnou chvíli to fungovalo a já byla bez úklidu. Tuhle jí zase spadlo něco na zem a já říkám: "Emí, seber to nebo ti to sní pes". Tak pozor, Emína se odvrátila od pohádky a zcela vážně mi odpovídá: "neboj, mami" a zase kouká na tu televizi. To se mám jako sehnout já? To je život!
A kecá, žvatlá, mluví jako o závod. Mezi věty pořád strká to svoje "EKI", což si domýšlím jako "říká, jako" nebo dost možná úplně jiné slovo, nicméně to odděluje ty věty. A takhle mi něco vysvětluje a gestikuluje rukama, tak nějak tuším, o čem je řeč. Kývu, kývu, co mi hlava stačí. Emína dopovídá, vydechne, pak se mi podívá do očí a ujišťuje se: "jo, mami?" Jasná zpráva, Emí.
A strká do dětí a dost si dovoluje, na můj vkus až příliš. Na menší ne, ty pohladí, usměje se na ně a pomáhá jim. Pak si vyhlédne, nejlépe 5-letého kluka, strká, doráží. Zatím to dopadlo jedním odstrčením Emíny a nasazením poměrně nešťastného obličeje. Chápejte, on měl svůj míč a Emína ho chtěla. Bylo mi ji opravdu líto a slíbila jsem jí, že začneme míč taky vozit v kočárku. Ale obdivuju její kuráž.
A taky jí vysvětluju, že brát kolo a hračky jiným dětem se nedělá. Měla by poprosit nebo se o hračku vystřídat. Když už to druhé dítě rozbrečí, tak zakročím. Vysvětluju ji to dost rázně. Po mém superkrátkém, ale výstižném, monologu se jí podívám do očí a : "jasný, Emíno?". Ona zvedne oči a vystřelí: "jo, mami" a letí zase za hračkama. Vůbec to nefunguje. Dělám to spíš kvůli sobě a kvůli matkám těch ostatních dětí, Emína mě má silně na háku.
Začnu přemýšlet nad jinými metodami, tyhle začínají silně pokulhávat.