close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bubáci a jiné

29. května 2016 v 7:37 | Yvona

Jsou věci, které fungují docela dlouho, až se na ně automaticky spoléhám a pak, jako mávnutím kouzelného proutku, neexistují. Jeden ze způsobů, jak uspat Emínu bylo, že jsem řekla: "spi už, nebo příjde bubák". V tu chvíli zaklapla víčka, chvilku oddychovala a spala. Tento týden? Zase oznamuju, že přijde bubák. A Emína? Začala kňourat, že chce toho bubáka. A kde je? Že ho hrozně chce. Uspávací metoda č.10 zklamala.
Máme psa a ten žere všechno. Když píšu všechno, tak to taky tak myslím, od papíru přes lego až k svému žrádlu. Vždy, když jsme s Emínou vytáhly stavebnici, tak jsem jí varovala, ať všechny dílky dá zpátky do krabice, nebo jí to sní pes. Hodnou chvíli to fungovalo a já byla bez úklidu. Tuhle jí zase spadlo něco na zem a já říkám: "Emí, seber to nebo ti to sní pes". Tak pozor, Emína se odvrátila od pohádky a zcela vážně mi odpovídá: "neboj, mami" a zase kouká na tu televizi. To se mám jako sehnout já? To je život!
A kecá, žvatlá, mluví jako o závod. Mezi věty pořád strká to svoje "EKI", což si domýšlím jako "říká, jako" nebo dost možná úplně jiné slovo, nicméně to odděluje ty věty. A takhle mi něco vysvětluje a gestikuluje rukama, tak nějak tuším, o čem je řeč. Kývu, kývu, co mi hlava stačí. Emína dopovídá, vydechne, pak se mi podívá do očí a ujišťuje se: "jo, mami?" Jasná zpráva, Emí.
A strká do dětí a dost si dovoluje, na můj vkus až příliš. Na menší ne, ty pohladí, usměje se na ně a pomáhá jim. Pak si vyhlédne, nejlépe 5-letého kluka, strká, doráží. Zatím to dopadlo jedním odstrčením Emíny a nasazením poměrně nešťastného obličeje. Chápejte, on měl svůj míč a Emína ho chtěla. Bylo mi ji opravdu líto a slíbila jsem jí, že začneme míč taky vozit v kočárku. Ale obdivuju její kuráž.
A taky jí vysvětluju, že brát kolo a hračky jiným dětem se nedělá. Měla by poprosit nebo se o hračku vystřídat. Když už to druhé dítě rozbrečí, tak zakročím. Vysvětluju ji to dost rázně. Po mém superkrátkém, ale výstižném, monologu se jí podívám do očí a : "jasný, Emíno?". Ona zvedne oči a vystřelí: "jo, mami" a letí zase za hračkama. Vůbec to nefunguje. Dělám to spíš kvůli sobě a kvůli matkám těch ostatních dětí, Emína mě má silně na háku.
Začnu přemýšlet nad jinými metodami, tyhle začínají silně pokulhávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama