Zápis do školky

12. dubna 2016 v 16:50 | Yvona
Dneska ráno jsem se rozbrečela. Naší Emínu totiž čekal zápis do školky. Hledala jsem ji ve skříni co nejhezčí a hlavně holčičí oblečení a najednou mi hlavou prolétlo, že ten čas hrozně utekl. Kde je ta malá holčička, co jen žvatlala? Kde je ta holčička, co seděla v jídelní židličce, tloukla lžičkou do pultíku a zmohla se na "ňami, ňami"? Přišlo mi to hrozně líto, že tak strašně rychle vyrostla a děti ve školce a paní učitelka budou teď středobodem jejího života. Kráčela jsem s tím oblečením v ruce zpět do obýváku, manžel a Emína se dívaly na pohádky a mně začaly téct slzy. "Co je? " vyskočil manžel ze židle. Určitě si myslel, že spadl meteorit na střechu, nebo se zastavil Svět (tak trochu jo) a já se mu vrhla do náruče a spustila srdcervoucí pláč, že jde Emína do školky a za chvíli do školy a že ten čas strašně letí. Emína mě ani nevnímala, měla ty pohádky.
Při odchodu z domu jsem Emínu vyfotila. Památný den, fotka do alba. Emína jela na motorce, já úplně naměko. Jsem hrozná cíťa, já vím.
Ve školce to bylo jako na nádherné a báječné planetě. Hřiště, šatna, dětské třídy. Emína by tam zůstala už dnes a na celý den. Sakra, ona mě už fakt nepotřebuje? Na samotný zápis jsme čekali 20 minut, pro Emínu neuvěřitelně dlouhých 20 minut, takže běhala od jednoho konce chodby na druhý, strhla s sebou nějakého kloučka (maminka nebyla nijak nadšená,ale nezmohla nic) a konečně na nás přišla řada. Paní ředitelka, moc milá. Emína se chovala tak nenuceně, jak kdyby se znaly už strašně dlouho, řekla jí, že je "Ema holka", že má naušnice a že si jde hrát. Pohoda, vzala si hračky, poodešla a "vy to rodičové zařiďte". Pak řekla paní ředitelce "čau", zamávala a zase běžela na hřiště.
Další školka byla u pár ulic dál. Manžel že prý tu frontu vystojí a my s Emínou byly na hřišti. Manžel stál ve frontě ještě 40 minut, pak mi volal (nechtěl se hnout z místa), jestli prý má cenu ještě čekat. Pro mě jasný signál, že manžela to už prostě štve a má hlad. No nic, zítra je taky den. Emína nám cestou domů vytuhla v kočáru, já vytuhla doma v posteli.
Zítra ráno jdeme na zápis zase. Hned brzy ráno, protože jsem si dnes všimla, že spousta dětí vstává později, mnohem později než my dvě s Emínou. My totiž vstáváme v 6 hodin, a když se hodně zadaří, tak v půl 7. Emína se vyhrabe z peřin, řekne :"mami, kje hodin" (přeložím: mami, je hodně hodin) a už to jede: snídaně, mlíko, pohádky.
No prostě jsme byli u zápisu už v 8 hodin ráno a některé děti přišly v 10 s tím, že teprve dosnídaly. To my už hřejeme oběd.
Tak nám držte palce, ať Emínu do školky přijmou, protože ona by byla opravdu smutná z toho, že ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama