Sama uprostřed davu

3. dubna 2016 v 9:23 | Yvona
Naše Ema ještě před rokem vypadala jako dítě, které se ostatních vrstevníků bojí. Byla u vytržení z toho, že nějaké jiné dítě brečelo a šla ho pohladit. Pak se stáhla a pozorovala okolí z bezpečné vzdálenosti. Pokud jí jiné dítě vzalo hračku, spustila srdcervoucí řev a utíkala. Takhle jsme skončily se školičkou. Šla tam dvakrát, dokonce si hrdě nesla na zádech batoh a tvářila se spokojeně. Ovšem...potřetí se ve školičce stalo něco, co pro ní bylo zcela zásadní. Nějaké dítě do ní strčilo. A byl konec. Jakmile jsem řekla "školička", zasekla se a odmítala se hnout. Jakékoliv snahy si o školičce promluvit byly marné. Nastalo období strachu z dětí. Naštěstí trvalo pár týdnů a začaly jsme opět chodit mezi děti.
Rok se s rokem sešel a my včera vyrazily na trh. Přímo v areálu trhu je skvělá kavárna s velkým dětským koutkem. Emína to tam zná, a tak do kavárny zamířila rovnou. Já si sedla ke stolu, objednala snídani a Emína se rozplývala nad množstvím hraček. Byly tam i jiné děti, které si hrály spolu. Ale Emína se k nim nepřidala. Měla uprostřed těch dětí svůj svět. Dokonce vzala o hodně starší holčičce dvě panenky. Čekala jsem, co bude. Starší holčička pokrčila rameny, rovnou rezignovala, protože mladší děti se přece nemlátí a šla si hledat jiné panenky. Emína si mezitím obsadila jedno z křesílek. Posadila vedle sebe panenky a dívala se s nimi na hrající si děti. Jednoho kloučka napadlo, že bude hrát bowling. Postavil si kuželky a hodil koulí. To se Emína zvedla z křesílka a houkla na kluka: "pokoj!". Asi ji rušil při rozjímání. Čekala jsem upřímně na jeho reakci. Hodil ramenama a šel pryč. Že by naše dcera vyvolávala takový respekt? A tak tam Emína seděla, usmívala se na miminko, hodila míček po klukovi a vyplázla na něj jazyk. Ten nic.
Emína přišla k mému stolu, snědla svojí část snídaně, obula si boty a šly jsme domů. Spokojenost na obou stranách - na mé, že se nic nestalo, Emína se s nikým neprala a na nikoho nekřičela a já se v klidu nasnídala a na její, že si "pohrála s dětmi", nasnídala se a šly jsme domů na pohádky. Doma to vyprávím manželovi a ten říká: celá po mně. Já říkám: nene, ta je celá po mně. Sama uprostřed davu - to opravdu vypadá na nás dva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama