close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Po x letech

12. dubna 2016 v 16:29 | Yvona

Tento týden jsme si s manželem povídali o důchodu, o našem důchodu. Dětem necháme byt ve městě, odstěhujeme se do menšího města, manžel bude s dědkama vysedávat v hospodě a já? Psát, chodit na procházky, hlídat vnoučata.
Manžel bude protivný starší pán, bude se zajímat o politiku, po večerech bude luštit křížovky a chodit na procházky. Já budu, pokud budu moct, okopávat a starat se o naši zahrádku, budu si číst ty svoje historické romány a budu na manžela řvát, jak jsem to s nim mohla vydržet, s takovým protivným dědkem. Děti už budou velké, budou mít svoje rodiny, občas nám nechají na hlídání vnoučata, mně to bude na takový den dva stačit, protože děti křičí, běhají, rozbíjejí věci a nechtějí jíst jídlo, které jim připravím. To bych zapomněla, já se totiž na stará kolena naučím vařit, to je taky v plánu.
Jo a taky si musíme šetřit na důchod. Protože si budeme dopřávat. Prý.
A jinak budeme vzpomínat na to dobré. Manžela občas napadne, aby se mi omluvil, že na mě byl občas nepříjemný a já se mu budu omlouvat, že jsem na něj občas řvala zbytečně (nemyslím si, ale ve stáří to už bude jedno)
Budeme se doprovázet k doktorovi, manžel mi v čekárně sundá kabát a bude hlídat číslo na informační tabuli. Já na něj budu taky čekat a hned při východu z ordinace ho zasypu množstvím otázek. Ráno a večer si budeme připravovat prášky a budeme se kontrolovat, abychom si je nevyměnili. Občas nějaké dítě zavolá, že je buď v průseru nebo se narodilo další vnouče. Nebo nám dokonce zavolá, že nemá kde bydlet a nastěhuje se k nám, přechodně.
Bude to zajímavý, plné vzpomínek, možná výčitek, ale manžel slíbil, že mě bude pořád držet za ruku, ať půjdeme kamkoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama