Kde je vás víc?

16. dubna 2016 v 17:38 | Yvona
Poslední dobou náš normální den probíhá takto...ráno je většinou všem do smíchu, protože se Emína vyspinkala do růžova. Kolem 8. hodiny začne boj, jdeme ven, Emína se nechce oblékat, a když už se obléká, tak jí pes tahá za oblečení. Odháním psa od Emíny a jejího oblečení, zároveň se snažím mluvit i na Emínu, aby si oblekla tričko a kalhoty. Zase obráceně. Takže znova...to tričko takhle, kalhoty mají dvě nohavice na dvě nohy....zase ten pes. Sakra, už mě začíná štvát. Pes vidí, že se na něj zlobím, tak se mě snaží usmířit tím, že mě začně lízat. Ale já chci obléct tu Emínu. Tohle fakt nejde. Vezmu psa, vyhodím ho na zahradu. Ten tam začne štěkat na všechny strany, a cestou si nezapomene vzít nějakou tu botu, nejlépe moji. Honím psa po zahradě a dožaduju se své boty. Konečně mám boty, pes dostává vynadáno. Vrátím se domů, Emína si našla jinou zábavu, takže zase počítám do 5, abych se v klidu nadechla a pak do 3, že jdeme ven. Emíno, jedna, dva a Emína se mnou nastejno řekne tři, obléká si bundu, obouvá boty. Na chodbě se ještě dohadujeme, zda si princezna Emína vezme motorku, kterou stejně potom táhnu na kočárku. Ano, vezme si motorku. Fajn. Venku jede, nevidí, neslyší, neslyší ani mě. Slovo "stůj" opakuji, dokonce i řvu....a konečně Emína zaregistruje maminku. Jsou dny, kdy se Emína usmívá jako andílek, na všechno říká "ano, mami", ale jsou dny, jako je dnešní, kdy neposlechne ani napotřetí, ani napopáté, ani ...vůbec. Takže plácanda na zadek, pláč, moje nervy. Emína se slzami říká, že už bude poslouchat. Po pár vteřinách utře slzy a nudle do rukávu (sakra, proč???) a zase si jede svoje ignorování maminky. Za pár hodin s Emínou jsem na pomyslné nervové a energetické hranici NULA, jsem unavená, že bych nejraději prospala zbytek dne, ale mám ještě zbyteček takové té energie, že svojí dceři odpovídám, jednoslovně. Emína je spokojená, její práce vydeptat maminku je u konce. Jdeme domů, je oběd, který je podle Emíny "ble". Tak ať si trhne nohou, já se zkouším najíst. Mezitím okřikuju Emínu, psa, psa a Emínu. Pak už bouchnu rukou do stolu, aby se ti dva zastavili a poslechli. Červená mi ruka. Jdeme spát. Emína hlásí "hají ne", chvíli se vrtí, pak se otočí a spí. Stálo jí to za to? 2-3 hodiny ticha a klidu!! Odpoledne svačina, jogurt po celém stole, na tričku, no nic. Emína hází hračky kolem sebe, pes jí ty hračky kouše. Pes si chce hrát i s Emínou. Ona nechce. Emína řve na psa, pes neposlouchá, já za chvíli řvu na oba dva, jestli už tady může být ticho. Do toho bordelu, rozskříhaných papírů a omalovánek (neco je vykreslovat, když se dají stříhat), rozházených polštářů v ložnici a rozkousaných ponožek od psa přijde manžel z práce. Rozhlédne se, pohodlně se usadí do toho bordelu!!! a dává si oběd. Paráda! Já mám vlastně štěstí, že můj manžel není pedant na pořádek. Ten pedant jsem já. Emína běhá po bytě, pes za ní, Emína řve, pes štěká, manžel si pustí seriál (nahlas, aby to slyšel), já už rezignuju a sednu si na gauč a.....manžel se na mě otočí a řekne láskyplně: "já se tak těším, až budeme mít miminko, to bude paráda". Tak jasně, když přežije ten řev, bordel, studené nebo žádné jídlo, tak proč ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janina Janina | E-mail | 18. dubna 2016 v 14:26 | Reagovat

Zdravim,ctu tenhle clanek a musim rict,ze nektere dny prozivame podobne,myslim ze vetsina maminek obcas zazije tenhle den. Ja vetsinou stresuju,kdyz mame s dcerou byt nekde na cas. Shodou okolnosti mame i pejska,takze v mnohem ty situace poznavam. Navic se ted chystame na druhe baby...nicmene,deti jsou jen deti,psi jen psi a tak je nutne to brat. Oba zmineni jednaji narozdil od nas jen tak intuitivne jak jim jejich aktualni zralost mozecku dovoli a je jen na nas jak my se k tomu postavime a jaky budeme mit den.
Preju aby podobnych bylo co nejmene.

2 Yvona Yvona | 19. dubna 2016 v 12:00 | Reagovat

Dobrý den, jsem ráda, že můj blog čtete. Já tyhle dny prožívám nervózně, ale ke konci dne už je mi jen do smíchu a beru s nadhledem. Druhé miminko budeme mít za půl roku a manžela jsem připravila asi takhle: nevařím, neuklízím, jen přežívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama