Jdeme naproti

11. dubna 2016 v 19:30 | Yvona
Když má manžel ranní směnu, chodíme mu s Emínou naproti. Většinou se sejdeme u IGY, napůl cesty, Emína se rozběhne, skočí manželovi do náručí, krásný pohled pro všechny, co stojí na zastávce a nemají zrovna co dělat. Sladký moment pro všechny, včetně manžela, který se tak chlubí svojí krásnou dcerou a ještě krásnější manželkou. (nebo naopak?) Jindy zase stojíme u východové brány před manželovou prací. Manžel chodí mezi posledními, takže kolem nás projde 50 cizích lidí, pak teprve manžel, vezme Emínu do náruče a hrdým pohledem přejede spolupracovníky. "já vám to říkal, že mám ženu a děti" Já zase musím přiznat, co u té brány stojím docela ráda, protože manželovy spolupracovnice mohou vidět, že manžel ten snubní prsten nemá jen tak.
Poslední dobou chodí manžel z práce se svým vedoucím, který bydlí kousek od nás. Když jsme manželovi šly minulý týden naproti, Emína je jako vždycky k manželovi rozběhla, já jsem pozdravila a vedoucí na to: "to je jako přepadovka jo?". Sice se usmál sladce a nevinně, ale mě to do té doby nikdy nenapadlo, že to naše chození naproti může vypadat jako přepadovka. My manželovi chodíme naproti rády.
Dámy a pánové, mám za sebou první premiéru. V neděli jsme šly zase manželovi naproti a já šla v teplákách. Ano, já, tepláky a hlavní ulice vedoucí k IGY. Důvod je celkem jednoduchý, nedopnu svoje troje rifle. Tedy dopnu, ale moje, teď už pomalu, ale jistě rostoucí, malinko trpí. Takže jsem šla v teplákách. Než jsme vyrazily z domova, volala jsem manželovi, jestli mu to nevadí. Prý ne a smál se. Jediné štěstí, že Budějovice jsou přes víkend vesměs prázdné, potkaly jsme pár turistů, mladé slečny, co nesly na ramenou sportovní tašku a šly v teplákách cvičit do IGY a starší pár, který se dal nedělní procházku po městě a možná kávu a zákusek na konci trasy.
Docela si na ty tepláky zvykám, jsou sice úplně nové, ale co si budeme povídat, tepláky zůstanou teplákama.
"Přepadovky" chystáme i do budoucna, možná za pár měsíců budeme bydlet blíž manželově práci, takže nenachodíme tolik kilometrů. Ta chvíle, kdy Emína cupitá k tátovi, volá tatínku, skočí mu do náruče a přitiskne mu svojí tvář na jeho, je prostě kouzelná. Za to ty tepláky stojí :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama