Divadlo

20. dubna 2016 v 12:22 | Yvona
Tak nějak tuším, že naše dcera bude chodit na dramatický kroužek a později se přihlásí na DAMU. Je totiž skvělá herečka. Své dramatické umění předvedla v plné kráse minulý víkend. Jednou za 14 dní chodime na trh. Více lidí pohromadě, hodně dětí, káva, potraviny od místních farmářů, no prostě setkání určité skupiny obyvatel našeho města. Určitá skupina se jmenuje: biolidi. Mě samotnou by to nenapadlo, ale vyslechla jsem si rozhovor dvou chlapů bydlících v domě vedle nás. Já osobně tam chodim na koláče a kafe.
Tak jsme se takhle dopoledne vypravily s Emínou na ten trh. V noci pršelo, takže byly na trhu mezi stánky i kaluže. Jupí!!!
Jenže, jedna kaluž byla tak velká, že když v ní Emína skákala, stříkala na lidi kolem. A to jako dost. Dceři jsem v klidu vysvětlila, že bude skákat v jiné kaluži, že špinavá voda z téhle kaluže stříká na ostatní mámy a táty. Jednou to ovšem nestačilo, tak jsem na Emínou šla podruhé, potřetí a když už se mi počtvrté vysmekla z ruky a utíkala do té kaluže a skákala v ní o stošest, šla jsem k ní už hodně ráznými kroky. Ten můj malý ignorant mě ani nezaregistroval. To byl můj moment překvapení. Chytla jsem jí za ruku, na což Emína hlasitě zaječela "au". (jasně, trápím svojí dceru) Naštvaně jsem jí řekla, že jdeme domů, protože neposlouchá, stříká vodu z kaluže na ostatní. Samozřejmě řev, čím hlasitější, tím lepší. Naplácala jsem jí na zadek. Ano, uprostřed těch biolidí, kteří koukali, jak kdyby v životě nic takového neviděli. Vzala jsem Emínu do podpaždí a šly jsme z trhu pryč. Emína v tu chvíli vycítila příležitost a dala najevo svůj vztek a bezradnost, v hereckém podání. Nominace na cenu Thálie v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli. Já tak maximálně vysloužila cenu za Matku roku, nejhorší ve vedlejší roli. S ječícím dítětem jsem se drala mezi lidmi pryč a míjela jsem našeho kamaráda. Vzhledem k tomu, že se coural a překážel mi v cestě, houkla jsem na něj: "bacha, nesu ječící dítě". Ten se lekl a pak vyprskl smíchy. Haha! Emína se naštěstí uklidnila, protože vypozorovala, že mě ten její výstup vůbec nezajímá, jenže....si všimla, že cestou ztratila dudlíka. Na to mě nenapadla jiná odpověď, než "máš mít pusinku zavřenou, to by ti dudlík nevypadl". Vtipné, že? Takže jsme se vrátily pro dudlíka, koupily si koláč, dala jsem si kafe. Emína mi zase dala zabrat. Už nepatřím mezi biolidi, to je jasný.
O dva dny později následoval další výstup, tentokrát doma, díky Bohu. Ale musela jsem zavřít všechna okna, protože jsem každou chvíli čekala policii nebo rovnou sociální službu. Ani jeden z nás nepochopil, vo co jí jde, proč řve, ale musela to ze sebe dostat, holčička naše. Lámala rukama, řvala, ječela, to celé divadlo trvalo 5 minut. A pěkně dlouhých 5 minut. A co se potom stalo? Emína si stoupla, utřela slzy, přišla za mnou, pohladila mě a řekla: "mami". To bylo celé. Další cena, tentokrát Český lev pro naši dceru. Ta bude jednou slavná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jkamionkova Jkamionkova | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 17:55 | Reagovat

Takove krasne divadelni predstaveni jsme doma taky jednu dobu mivali. Po nekolikatem takovem vystupu jsme malem cekali kdy u nas zaklepe socialka... Nastesti jsme meli velmi chapave sousedy :D Vztekani odeznelo stejne rychle jako prislo. Ted jen cekame jestli toto obdobi prijde i u nasi mladsi.

2 Yvona Yvona | 21. dubna 2016 v 18:23 | Reagovat

Tak jestli to odeznelo, tak se taky tesim. A jestli bude to druhe stejne, tak uz tu socialku sama zavolam :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama