Žalobníček

17. března 2016 v 8:23 | Yvona
Naše Emína běhá neustále mezi námi dvěma a čeká, kdo ji zachrání od toho druhého. Když maminka nedovolí, tak se běží za tatínkem. Když se maminka rozlobí, tak si jde Emína pobrečet k tatínkovi a samozřejmě naopak.
Akorát u tatínka to bere Emína vážněji. Stačí, abych ty dva nechala chvilku o samotě, a už je slyšet vztekání, natahování a pak už jenom slyším naštvané a zklamané krůčky. Emína za mnou přijde jako hromádka neštěstí, slzy jako hrachy přidávají na tragičnosti situace a už začíná vyprávět. "Ema koň, táta pokoj". Přeložím: Emča chtěla na koně, ale táta jí řekl, že teď ne, až za chvilku. To si táta ovšem dovolil hodně. Já zase držím basu s manželem, takže Emíně vysvětlím, že tátu bolí záda a že bude koník až potom. Naše dcera se přesvědčí, že nehla ani s tátou, ani s mámou a už jí mizí slzičky a objevuje se nepatrný úsměv a zájem o něco úplně jiného. Jednou se Emína probudila vedle tatínka. Tatínek si dovolil na ní šeptnout, aby ještě spinkala a byl z toho předlouhý nespravedlivý pláč. Manžel už je z toho žalování a donášení otrávený, protože se přede mnou nic neutají.Ovšem, včera jsem byla na tu zlou já. Emína za celý neposlechla ani jednou, už toho bylo opravdu dost, tak jsem jí odpoledne, po dalším neposlouchání a domlouvání, dala jednu na zadek. A to pozor! Z táty se stal princ na bílém koni, který přijel zachránit utrápenou Popelku. Se mnou samozřejmě nemluvila, nic proti, ale aspoň byl půl hodiny klid a ticho. Emča žaluje taky na našeho psa. Díky ní vím přesně, kdy na ní pes skákal, kdy jí lízal ruku nebo kdy jí chytnul za nohavici. Na druhou stranu se Emína taky přiznat, kdy ho Emína tahala za ucho nebo ho plácla. Práskače nemá nikdo rád, ale zase mám dokonalý přehled o tom, co se doma děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama