Druhý měsíc nezačal zrovna nejlépe. Každý den se probouzím s tím, že je mi špatně. Z postele mířím rovnou na toaletu. Takový budíček mám klidně i v 5 ráno. Předevčírem i o hodinu dříve. S tímto začátkem dne je spojeno několik věcí, které na toto blbé ráno navazují.
A) Nic mě nebaví. Když píšu nic, tak myslím nic. Jakmile se zvednu k nějaké aktivitě, tak se mi zvedne žaludek. Pro jistotu jsem před týdnem rozložila v obýváku gauč a tam s dcerou přežíváme. Emína si donese stavebnici a já v poloze vleže spojuji modré s bílým. Nebo přinese papír a pastelky, a kreslíme. Nebo kouká na prasátko Pepu a je mi to upřímně jedno, pustím jí i 60 dílů v kuse. Jediné, co musím za celý den udělat, je připravit jídlo. U každé fáze vaření se musím přemáhat, abych zase nebežela na toaletu, ale párky s chlebem, kuřecí stehna s bramborem a rohlík s máslem jsem zajistila vždy. Co jím já? Strava se mi omezila na rohlík, máslo, maso a brambory. Moje milované kafe nemůžu ani cítit, mojí milovanou čokoládu obcházím obloukem. Jediné, co jsem přidala do jídelníčku, jsou noční nájezdy na ledničku. Přišla jsem dnešní noc na to, že když kolem druhé hodiny ranní vstanu a najím se, že to ráno docela jde.Takže v půl třetí sedím u ledničky, v jedné ruce rohlík, v druhé párek a žeru. Manžel buď vážně spal nebo dělal, že spí a tlemil se pod dekou.
B) Všechno mě štve. Všechno na světě. Světlo, tma, rozpálené topení v obýváku, zimnice pod dvěma mikinama.Štve mě, že je mi špatně před jídlem i po jídle. Štve mě, že ležím na gauči, nic mě nebaví, na nic nemám energii. Den mi prosvítí moje sluníčko Emína, ale myslím si, že mě má taky plné zuby.
C) Štve mě manžel. Včera jsme šli na procházku a štval mě celou dobu. Jak šel pomalu, jak mluvil, co říkal. Naštěstí můj manžel mě zná, takže vím, že to se mnou musí ještě pár týdnů přežít a pak to budu zase já. Veselá, příjemná, vtipná, pořád těhotná, ale už to bude jiný měsíc.