Příběh č.2

17. února 2016 v 12:17 | Yvona
S jedním dítětem to ještě šlo. Náš manželský pár má dům, zahradu, on pracuje od rána do odpoledne, ona je doma se synem. Starost o syna je náročná, je pořád nemocný a má záchvaty vzteku. Ještě před jeho narozením se manželé dohodli, že on bude pracovat a ona zůstane doma se synem a bude se starat o dům. Jak jednoduché, on má klid na práci. Po příjezdu domů odpočívá. Ona kmitá. Oba dva si na to zvykli a systém se zajel. Ona otěhotněla podruhé. Narodila se dcera. Je stále nemocná. Manželka se stará o dvě děti, dům a zahradu. Aby mohli s manželem ještě více ušetřit, manželka dvakrát v týdnu doučuje děti z okolí. Náročnost stoupá, míra trpělivosti klesá. Manžel je v pohodě, ona ne. Podle něj není třeba jejich zavedený systém měnit. Manželka nastoupila do práce, nestíhá. Když se zhroutí, manžel procitne. Že by manželka opravdu potřebovala pomoct, jak říkala? Manžel se více zapojil do chodu domácnosti. Manželka je vděčná, ale někde uvnitř je vzteklá a naštvaná. Co dělala těch 6 let? Dřela jako kůň, bez pomoci. Vydržela to, je dobrá. Když mi to vyprávěla, kroutila jsem hlavou. Já bych to nevydržela a takovou "nabídku" systému rozdělení povinností bych odmítla. Takových příběhů jsem slyšela několik. Jiná maminka například chce svému manželovi dopřát klid, odpočinek a čas na koníčky, ale neví, jak to zvládne s dvěma dětmi. Co na to říct. Až se zhroutí, manžel možná procitne. Nebo procitne ta maminka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama