Odpočinek

9. února 2016 v 15:27 | Yvona
Manžel chodí pravidelně v pátek nebo o víkendu do hospody. Prý odpočinout, pokecat a zjistit, co je kde nového. Emína byla ještě malé miminko, vycítila každý můj, už jen nápad, vytáhnout paty z domovních dveří a spustila ječák. Já už byla oblečená, namalovaná, těšila jsem se na dvojku bílého s kamarádkou. Chtěla jsem jednou týdně jít ven do kavárny, restaurace, vinárny a odpočinout, pokecat a zjistit, co je kde nového. Moje srdce bylo sevřené, měla jsem pochopitelně hrozný pocit, že opouštím své brečící dítě. Měla jsem slzy na krajíčku, do toho mě manžel vystrkoval ze dveří, ať už padám, že si chtějí s Emínou taky užít večer beze mě. No dovol!! Chtělo to pár pokusů a pak jsem úplně přirozeně odcházela a Emína se na mě usmívala a mávala. Tak samozřejmě jsem přišla na jednu fintu. Emína je hrozně ráda důležitá. Když chci jít běhat, nakoupit si oblečení (bez ní) a na kávu s kamarádkou, řeknu jí: "Emínko, máš to tu na povel, hlídej tatínka, ať neusne". Emína je jako voják, od táty se nehne, bohužel neuhlídá to, že manžel neusne. Jednou jsem si chtěla dojít do obchodu a sama, protože jsem měla Emíny plné zuby. Nasadila jsem poslední úsměv, co mi zbyl a říkám jí: "Emínko, musím jít něco nakoupit do obchodu, budeš tady s tátou a hlídej ho, ať ti postaví věž ze stavebnice." Oba dva na to kývli. Já jsem si šla nakoupit, užila jsem si krásnou a tichou půlhodinku bez ječení, kňourání a vztekání, přijdu domů, manžel spí na gauči a Emína říká: "táta spí, pššt." No není to nádhera?! A teď to nejlepší. Emína spí celou noc a pro mě není problém si naplánovat večer u vínka. Doma nebo ve městě. S manželem máme dohodu, že když jde jeden ven v pátek, druhý den v sobotu a když ještě do toho fungují manželovo hlídající rodiče, tak jdeme jeden večer v týdnu spolu do restaurace. Minulý týden jsme chtěli jít s manželem večer k přátelům. Emína ještě nespala, tak říkám manželovi, že Emínu uspím a pak vyrazíme. Ovšem, můj netrpělivý manžel vzal Emču na náručí, odnesl jí v pyžamu nahoru k rodičům a řekl: "jdeme". No, nechtělo se mi, přece jenom Emína u prarodičů ještě nespala a já se bála, že bude brečet a bude se jí po nás stýskat. Manžel mě ale vystrčil ze dveří se slovy "onasizvykneneboj". První dvě hodiny jsem koukala na mobil, jestli už budou rodiče volat. Nic. Emína jedna, ani se jí nestýská. Prý usnula s pastelkou v ruce a spala celou noc, bez plínky. No, je to velká holka.
Můj ideální večer je takový, že Emína spí, pes spí, manžel není doma, já si naleju víno nebo si udělám kávu a jednohubky a koukám na kriminálku. Jo, ten život na mateřské je fakt dřina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama