A teď o mně

25. února 2016 v 21:14 | Yvona
Je hrozně zajímavé si číst o tom, jak mě štve a vytáčí můj manžel. Je to i vtipné, s odstupem času. Teď jsem na řadě já. Já svého manžela taky vytáčím a hodně . Manžel mi občas přípomíná, že když mě poznal, neměla jsem v kuchyni ani pořádný, ostrý, nůž. To je pravda. A taky je pravda, že jsem po měsíci chození, k mému úžasu, dostala sadu nožů. Jak romantické. A teprve při společném bydlení jsem se učila vařit, péct a nakládat maso. Ve 30 letech mě můj budoucí manžel peskoval v kuchyni. Stále jsem nedosáhla dokonalosti a asi ani nikdy nedosáhnu. Já totiž okamžitě z hlavy vypouštím veškeré nedůležité informace. Například informaci, jak správně upéct kuře. Já ho prostě dám do trouby, podleju a čekám, až je hotovo. Manžel mi neustále připomíná, že peču kuře "obráceně". Jak obráceně? Je upečené, je. Prý kůží navrch. Kůže je přece po celém kuřeti. A na rajskou si strouhám sýr. Veškeré jeho snahy ze mě udělat kuchařku nepadly úplně na úrodnou půdu. Další věc, kterou manžel sice vzdal, ale připomíná, jsou rozházené časopisy na toaletě. Sedím, čtu, dočtu, odhodím na zem. Moje klasika. Manželovi to vadí a já je pořád neuklízím do skříňky. Jídelní stůl pro mě slouží jako odkládací prostor. Když si chce manžel sednout k jídlu, musí odnést hromady knih, časopisů, učebnic. Jenže žádné takové místo není, jídelní stůl je pro moje hromady jako dělaný. Manžel stále hledá svoje oblečení . A já mu je stále uklízím ze židle a z podlahy a skládám do odkládacího koše. Odkládací koš je můj vynález. Když se já a Emína převlíkáme, tak jedno oblečení dáme do odkládacího koše a vezmeme druhé. Na konci dne oblečení v koši složím a dám do skříně. Manžel má tu smůlu, že třeba v 5 hodin ráno hledá triko do práce. To triko, které v předešlý den zmuchlal na židli a já ho složila do koše. Manžel funí a hledá, já dělám, že spím. Ten mě musí nenávidět.
Svého manžela obdivuju za jednu důležitou věc. Dokáže se mnou žít. Trpělivě snáší moje výkyvy nálad. Když už to nemůže vydržet, tak odejde z bytu a vrátí se, když sedím vyzuřená na gauči a usmívám se. Dokáže s okamžitou platností vypustit z hlavy můj vztek na cokoliv a kohokoliv na světě. Ano, i můj vztek na svého manžela. Dokáže vystihnout ten správný okamžik, kdy mi říct, jak moc mě miluje a neodradí ho ani můj úšklebek typu "toviszejo".
A dokáže svou nevrlou a vzteklou manželku vzít na jídlo, protože už za ty roky ví, že mě jídlo uklidňuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama