Vzpomínky na Prahu

30. ledna 2016 v 21:48 | Yvona
Do Prahy jsem jela autobusem, na zástavku Roztyly. Moje první velká zkušenost v hlavním městě. V autobuse jsem tenkrát poslouchala písničku Umbrella od Rihanny a když ji občas zaslechnu v rádiu, vybavím si svoje vlastní myšlenky v tom autobuse. "Začínám nový život. Všechno bude nové. Bude ze mě letuška a poznám celý svět" Čekalo mne neznámo a to v několika směrech. Prahu jsem do té doby vůbec neznala, mojí průvodkyní mi byla kamarádka Ivča. Díky ní jsem poznala svou další kamarádku Markétu. Naše cesty se už dávno rozdělily, ale to je jiný příběh. Druhé neznámo bylo létání. Do té doby jsem letěla jen dvakrát v životě a šíleně jsem se bála a teď mám lítat každý den? Taková jsem prostě já, po hlavě do neznáma a ještě se na to těšit. První měsíce jsem bydlela na Zahradním městě. Beton, panel, metro Hostivař. Každý den hodina jízdy na letiště a zpět. Na pomalé rozkoukání po Praze ideální. Ty hezčí části našeho hlavního města na mě čekaly. Petřiny, můj druhý domov, nebo spíše nájem. Nejprve jsem jezdila na letiště MHD, poté jsem začala chodit pěšky. Z Petřin na Šárku jsem chodila hodinu, někdy i více a užívala jsem si to. Možná si ještě dnes vzpomenu na názvy ulic. Klub Studna se mi vybaví pokaždé, když uslyším "Petřiny". Stěhování na Evropskou. Evropské ulici jsem říkala "bulvár". Nespočetněkrát jsem absolvovala celých jejích 7 km od letiště až na kulaťák. Jen tak, ve svém volnu. Pamatuju si každou odbočku, každou zastávku. Stěhování ještě blíže k letišti. Sídliště Na Dědině se stalo mým domovem na necelé 2 roky a tam se mi moc líbilo. Letiště, tedy práci, jsem měla doslova za rohem, ruch letadel mne budil i uspával. Když jsem měla volno, jela jsem na kole "zaprahu" na Nebušice, Tuchoměřice a ještě dál. Jezdila jsem na Okoř, ale také na Přední Kopaninu na hodiny tenisu. Chodila jsem běhat do Šárky, do Hvězdy i k Výpichu. Chodila jsem s kolegy na pivo do hospody Nad Šárkou, Ke Džbánu, nebo kousek níž pod kaštan. A kdyby něco, vždy byl na točně mekáč nonstop. Mám na Prahu krásné vzpomínky, ale musím se přiznat, že jsem si v Praze nikdy nezvykla. Pro mě je Praha moc velká, moc hlučná, moc uspěchaná, moc ambiciózní. Na druhou stranu se sem ráda vracím. Na dva tři dny a pak zase honem domů, do klidných Budějovic. Do Prahy jsem vzala manžela a dceru a vyprávěla jsem jim, kudy jsem chodila, ukazovala jsem jim "svoje" skryté uličky i velice známá místa. A vrátíme se do Prahy zase, a to na jaře. V Praze jsem poznala spoustu míst, spoustu lidí a zážitky mi zůstanou na celý život i pro svá vnoučata. Zase tě ráda uvidím, Praho!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama