Ve frontě

19. ledna 2016 v 22:10 | Yvona
Fronta lidí v obchodě, u lékaře, v lékárně nebo i v kavárně u pokladny ve mně vyvolávala hrůzu. Tím spíš, když jsem před sebou tlačila kočárek. No vlastně, pokud Emína seděla v kočárku, tak to ještě šlo, bez kočárku je to mnohem horší. Jak uhlídat dítě na konci fronty, aby nelítalo, neřvalo, nestrkalo do ostatních? NIJAK. Prostě to musím přežít. Poslední dobou mě ale Emína dokáže příjemně překvapit. Jednou za půl roku mě čeká nepříjemná prohlídka. V čekárně to ještě jde, před námi sedí několik starších žen, Emína se stydí, tak se na mě přicucne a kouká. Ha, dostala jsem tě holčíčko, starší paní na tebe platí. Pak jdu většinou pro žádanku na ultrazvuk a to je jiná liga. Emíně otrne, sestřičky u žádanek se opravdu nepřetrhnou. Poprosila jsem tedy manžela, aby šel tentokrát s námi. Pravda, musela jsem ho nalákat na jídlo. U žádanek jsem stála půl hodinu a Emína? Běhala od dveří k topení na druhé straně místnosti. Topení a otevírací ventil sloužil jako sluchátko. Nechápu, ale dobře. Emína se rozběhla k topení, volala: haló, jo, jo a rozběhla se zpátky k manželovi, aby mu řekla, že volala babičce. Sestřička mě dokonce vyzvala, abych předběhla ty bezdětné, ale Emína a celá čekárna se tak dobře bavily, že jsem odmítla. Ovšem, za pár minut přišla maminka se starším klukem, který byl v pohodě, stál u maminky, koukal. Maminka začala vzdychat. Nahlas, to je jasný. "Ach jo, my to asi nestihneme. Tady budeme asi dlouho. No to nevím, jak to uděláme" Ehm...nefungovalo to, nikdo se jí nenabídl, že ji pustí. Kdyby totiž opravdu chvátala, tak tam nestála doteď. Ono slušné zeptání, zda jí někdo pustí působí stokrát lépe než vzdychání na celou čekárnu.
Mám i jednu nepříjemnou zkušenost. Byl advent a my s Emínou vyrazily na náměstí. Předtím jsme se zastavily pro nové boty a ...chtělo se čůrat. V obuvnictví nejsou toalety, tak jsem vzala Emínu do náručí a běžela jsem hned vedle do Dkáčka. Fronta no, ale co s holčičkou, která se mi možná počůrá. Poprosila jsem prodavačku, zda by nás nepustila na toalety. Nepustila! Vy si budete něco kupovat? zeptala se mě. Klidně si něco koupím, ale nejdříve bych ráda použila ty toalety. Nepustila! Prostě smůla. Co teď? Ještě, než jsem vystřelila na radnici na veřejné záchody, jsem prodavačce v duchu popřála, aby se jí jednou taky chtělo hrozně na záchod a nějaké protivná prodavačka jí nepustila. Na radnici opět fronta a tam mě pustili dopředu. Díky!
Dneska ráno jsem šla nakoupit. Můj blbý zlozvyk, nebo spíše nezvyk je, že neumím skládat nákup do tašky. Opravdu ne. Házím to páté přes deváte, hlavně ať nezdržuju. Ono to s Emínou v obchodě ani jinak nejde. Naházet, zaplatit, strčit Emíně ňami do pusy, ať je chvíli ticho a jet domů. Nicméně, dneska jsem byla v obchodě sama. Měla jsem několik věci, zaplaceno, jen strčit do tašky. Za mnou stála paní, která se mnou očividně neměla trpělivost a strčila do mě. Pardon! Je tady dost místa, myslím si. Nic jsem jí neřekla, je dospělá, ale v duchu jsem si přála, aby do ní také někdo strčil u pokladny a bylo jí to nepříjemné.
Pokud to alespoň trochu jde, pouštím. Když Emína způsobně sedí v kočárku, je zabráná do reklamního plakátu nebo hází oči na prodavačky, pouštím lidi s jedním rohlíkem a novinama. Pokud jsme v čekárně u doktorky a Emína si kreslí, nebo si skládá kostky, pouštím maminky, kterým pláče miminko. Protože sama vím, jaké to je. Nespočetněkrát jsem byla vděčná za to, když mě někdo pustil ve frontě dopředu, když mi Emína jasně dávala najevo, že "takhlenemaminko" nebo jsem šla k doktorce před jinou maminkou. A budu pouštět dál, pokud to půjde. A budu vděčná, když pustí někdo mě, až to budu potřebovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama