Kdo je kdo...

22. ledna 2016 v 12:48 | Yvona
Naše role v rodině se občas přehazují nenápadně, občas se u nás hrají "škatulata hejbejte se". Když jsme spolu s manželem začali žít, předělávat byt a kupovat výbavičku pro miminko, byl manžel jmenován ministrem financí. Měl přehled, co koupíme, co je třeba koupit. Postupem času se naše pozice vystřídaly, já jsem nyní ministryně financí, ale manžela jsem ponechala v dozorčí radě. Zdánlivě mi nechá volnou ruku, ale čas od času se zeptá, co se děje s našimi penězi. Když začnu s proslovem, který slouží jako výroční zpráva, řekne: no dobrá dobrá a výroční zpráva letí oknem. Poněvadž chceme koupit nové auto, post ministra financí se pozvolna přesunul na manželova bedra.
Zanedlouho získám místo hypotečního poradce, finančního spekulanta. Bude to náročné, ale to zvládnu. Mám za sebou přece kontrolní úřad.
Co se týče mateřských povinností, jsem stále generál. Manžel mění funkce podle toho, co se hodí. Minulé léto byl u ženijního pluku, když opravoval zahradu a stavěl kurník. Ve staronové práci se vypracoval od vojína na kapitána, šlo mu to celkem hladce, i když...snažit se musel, to je jasný. Ale já jsem stále generál. Nyní je manžel u výsadkářů. Není pro něj problém na povel vypadnout (z letícího stroje).
Věk je u nás stále jako na houpačce. Manžel se tváří na 40 let, provokuje na 20 a staví bobovou dráhu a lego na 10 let. Při stavbě bobové dráhy minulý víkend jsem na něj mluvila. "To nevidíš, jak jsem do toho zabranej, jak si hrajeme?" rozčiloval se. To jsem smích neudržela. Já jsem pro změnu ukázala, co je ve mě stále ta malá holka, co miluje všechno zakázané a všechna překvapení. O adventu jsme pekla vanilkové rohlíčky. Jedla jsem je rovnou z plechu. Horké, sladké, mňam. Jeden řádek, dva a půlka plechu byla hned pryč. Za půl hodiny mi bylo tak špatně, že jsem byla chvilkama bílá a zelená. Manžel mezitím slavnostně položil oběd na stůl, že máme šanci se v klidu najíst, když Emína spí. Když jsem mu řekla, že nebudu, že je mi špatně z horkých rohlíčků, tak se mě naprosto vážně zeptal: " A tobě je kolik let?" V tu chvíli mi bylo 10 let a ujídala jsem tajně horké cukroví z plechu. Manžel se mi škodolibě posmíval celý den. Někdy je nám všem, i s Emínou, 2 roky, drobíme na podlahu a hrajeme si se zvířátky, tancujeme kolo kolo mlýnský.
Jediný, s kým to mateřství a manželství nic nedělá, je Emína. Té je 27 měsíců a má se moc fajn!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama