Vzpomínky na školní léta

20. prosince 2015 v 23:18 | Yvona
Ležíme takhle s manželem a povídáme si. Manžel se zajímá, proč čtu tolik knížek a proč mě zajímá historie. Vyprávím mu, že už jako malá jsem milovala encyklopedie a asi v 10 letech jsem si přála knížku o historii naší země, kde se psalo o tehdejších knížatech a králech. Manžel protočil panenky. A vůbec mě zajímal dějepis a zeměpis a tak nějak všechno. Ráda jsem se učila. Jediné, co jsem na základce neměla ráda, byl příroďák v 7.třídě, to jsme brali kameny. To jsem se vůbec nechytala. Poctivě jsem psala domácí úkoly, poctivě jsem četla a psala si čtenářský deník, poctivě jsem sbírala listy do herbáře. Sbírala jsem papírky od žvýkaček, mince a to mám schované dodnes. Tuším, že u našich na půdě a jednou to zdědí moje dcera. Vystřihovala jsem si články o našich umělcích, spisovatelích...no nebudu to dlouze rozvádět, byla jsem šprtka. Dodnes jsem, když se do něčeho ponořím. Na druhou stranu jsem vždy měla podváhu, sousedi mi říkali "ruce, nohy" a tělocvik mi nešel. Neměla jsem sílu v rukách ani nohách. Všechno přišlo věkem, takže jsem si v 8.třídě troufla zahrát volejbal. Někdy kolem 15 let mě učarovalo běhání, s tím přišla síla a sportuju dodnes. Manžel mi řekl: šprty neměl nikdy nikdo rád a já mám jednoho doma. Super!
Můj manžel učení moc nedal. Ne, že by neuměl, to v žádném případě. Umí, je chytrý a nepotřebuje nápovědu. Ale byl na ty sporty, byl to uličník, odpoledne se honil po hříšti a provokoval spolužáky. Četba? Tak povinná a s nátlakem. Ze sportu umí snad všechno, na začátku našeho vztahu mě učil jezdit na snowboardu a nezabil mě. Byl trpělivý, já vzteklá a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Letos jedu na lyžích. Co na manžela můžu prásknout je to, že pravopis má bezchybný. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mi poslal sms s i, kde mělo být y a naopak. To smekám.
Tak jsme si říkali, že kdybychom, čistě teoreticky, chodili do stejné školy, tak on by se honil po chodbách, strkal do mě, já bych na něj křičela, že je to blbeček, on by mě za to zatahal za vlasy a já bych mu za to nenechala opsat domácí úkol, který on stoprocentně neměl.
K jádru pudla - po kom bude naše Emína? Knížky jí moc nejedou, baví jí to tak 2 sekundy. Naopak miluje, když jí předčítám. Není to žádná cvičená opice. Jednou se jí babička zeptala, jaké že je to nové slovo, které se naučila. "Pec" povídá Emína. A babička na ní: tak to řekni ještě jednou. Emína zvýšila hlas: PEC! a bouchla rukou do židličky, hodila fufňala a šla pryč. Už to přece jednou řekla, ne? Stačilo, abych jí jednou ukázala, jak se správně drží pastelka a od té doby kreslí. Krásně! S míčem to umí jedna báseň. Mám takový pocit, že od každého z nás si vzala to nejlepší. Moje šprťáctví a manželův talent na sporty. Dokonalá kombinace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama