Uklízení

3. prosince 2015 v 15:49 | Yvona
Naše domácnost není dokonalá, to pro začátek. K dokonalosti ji chybí systém, který ztratil své kouzlo narozením naší dcery. Od té doby se všechno přesouvá tam a sem, na vyšší místa, do skladu, ze skladu, raději za skříň. Emína se navíc naučila uklízet sama, pro nás nepochopitelným způsobem. Spíš si myslím, že přede mnou chce schovat ponožky nebo vestičku, co jí pořád nutím, aby si oblekla.
K té úplně čisté dokonalosti nám chybí vymést pavučiny a umýt okna. S těmi okny je to zapeklité. Já jsem sice manželovi už před svatbou oznámila, že mimo jiné nemyju okna. Nesnáším to. On jaksi stále čeká, kdy přijde domu a okna budou umytá. Já ze svého neustoupím. Naše okna, neumytá okna, bohužel vedou na jih, takže jak zasvítí sluníčko a vyniknou na nich ty blbé šmouhy, nejraději bych se propadla. Před zimou je však polepím vlastnoručně vystřiženými vločkami a cítím se líp. Své také vykonají tmavě hnědé závěsy.
V manželovi a dceři vidím jednu společnou věc, svlékají se jako hadi. Po bytě, který není zase tak velký, narážím na hromady šíleně zmuchlaného oblečení. A taky oba dva hází ponožky před usnutím pod postel. Je to hrozný, nechápu, jak ty věci zase ráno rozmuchlají a oblečou se.
Uklízení hraček, to je jiná liga. Někde jsem četla, asi od maminky, která to uklízení hraček unudilo, že dětí mají ve svém nepořádku systém. Zcela upřímně, mě ten systém rozházených hraček, stavebnic a pastelek začíná pěkně štvát. Emína rozsype pastelky na podlahu a nechá je tam. Ani si nekreslí, nepochopitelný. Na dětském cvičení jsem odkoukala jeden trik. Děti uklízí balonky podle barev. Nejprve žluté, pak zelené atd. Po skoro dvouletém jednotvárném uklízení hraček jsem zavedla stejný systém, akorát že to takhle dělám jen já. Pozor, Emína ale vytírá podlahu, zametá a když objeví drobeček, ukáže mi ho a řekne: mámo, na!
Na velký nákup jezdíme často. Jakmile přitáhneme tašky s nákupem do kuchyně, začíná vojna. Manžel uklízí potraviny a vše má systém - koření, ovoce, zelenina zvlášť, čokoládu schovat do šuplíku, vše má v ledničce své místo. Já to vidím tak, že se všechno stejně sežere a nejlépe přes noc.
Manžel občas spí v obýváku. Jde ráno do práce a po něm zbyde rozestlaný gauč a zbytky z nočního náletu na ledničku. Párkrát jsem se rozčílila a byla u toho Emína. Další den jsme vstaly, táta v práci, rozestlaný gauč, sklenička, talíř, zbytky. Emína se rozhlédla, koukla na mě a říká: "ach jo. Táto, ty, ty, ty."
Nemáme žádné klasické rozdělení rolí. Kdo může a chce, uklidí nádobí, nakoupí, uvaří,uklidí. Ale udělat se to musí. Jeden z nás to udělá jednou, druhý desetkrát. Občas vládne u nás doma generalismus, kdy jeden rozdává úkoly, druhý se mu vzepře a odmítá a jestli následuje trest za porušení disciplíny? Výjimečně. Občas je u nás zmatek. Věřím ale tomu, že se to časem zajede, jsme spolu přece jenom dva a půl roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama