Stanování

8. prosince 2015 v 12:47 | Yvona
Manžel se rozhodl, že koupíme stan. Taky se rozhodl, že svojí manželku, fiflenku, dostane do toho stanu. Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dva roky už je na mého trpělivého manžela dost. Moje výmluvy od bolení hlavy po pravdivé dohady o tom, že budu spát jedině v hotelu nebo penzionu se sprchou nepochopil. Pak mi hrdě oznámil, že mi na ten stan nalepí 3 hvězdičky, abych měla lepší pocit. Haha! No nic, manželství je plné kompromisů, ne? Jednu noc to zvládnu. Nesli jsme si hrdě stan domů a chtěli jsme ho vyzkoušet hned příští víkend na zahradě u příbuzných. Balení proběhlo o to intenzivněji, teplé oblečení na večer a noc, lehké oblečení do letního dne. Na rodinnou oslavu k manželově sestřenici jsme přijeli s půlkou našich skříní, protože já jsem nechtěla nic ponechat náhodě. Manželovi stačily ponožky, spodní prádlo a tepláky. Šťastný to muž. Ještě dva dny před odjezdem jsem stan postavila u nás na zahradě, abych vyzkoušela, jak se k tomu nápadu se stanem postaví dcera. Emína s úsměvem do stanu nastěhovala panenky a já tušila, že prostě to stanování nepadne. Já se po 17 letech objevím ve stanu a budu v něm spát. To jsem to dopracovala.
Vzdala jsem svůj boj a na zahradě u přibuzných jsme postavili stan. Sestřenice nám nabídla matraci a moje srdce zaplesalo. I přes řeči, že se do stanu ta matrace nevejde, se tam vešla. Večer se blížil, a my jsme se usídlili do stanu. Pro Emínu velká sranda, než pochopila, že v tom stanu bude muset spát. Ze stanu chtěla co nejdříve a co nejrafinovaněji zdrhnout. Hlásila "kakat" po 2 minutách, až bylo jasné, že už nic nevyčurá. Pak začal hysterický pláč. Pak přišlo na řadu vztekání a to hned ze dvou stran. Emína byla vzteklá, že musí ve stanu spát a manžel byl vzteklý, že v tom stanu spát nemůže. Pomalu se blížila půlnoc a stanování bylo ztraceno. Pohoda a dohoda s Emínou žádná, tak jsme se rozhodli ,že stan sbalíme a pojedeme domů. Působili jsme trochu divně,ale pro klid nás všech třech jsme naložili auto a jeli jsme 30 km domů. Pro naše, nakonec správné rozhodnutí, mluví fakt, že tu noc byla strašná bouřka. Emína to tušila a my jsme se bouřce vyhnuli a spali pěkně doma.
Druhý pokus se stanování na sebe nenechal dlouho čekat. V srpnu jsme se, jako celá rodina, vydali na oslavu narozenin. Chata stojí kousek od řeky, plac na stan a rovnou několik stanů tam je, tak co řešit. Tentokrát v něm měl spát manžel sám. Byla jsem na to docela zvědavá. My jsme s Emínou spaly v teplé postýlce doma. Dopoledne jsem manželovi volala, jaký že ten stan je. A on mi na to řekl, že neví, že usnul u ohně, v noci byla bouřka a stan je vytopený. No paráda!! Z oslavy dovezl mokrý stan, který jsme usušili, zabalili a schovali pod postel. Pro jeden rok stačilo. Uvidíme ten příští rok, jak to dopadne.
Z lásky k manželovi jsem ochotná ve stanu přespat, a to mám strach z malých prostorů, ale Emína je tvrdohlavá a zatím bojuje statečně, aby v tom stanu nemusela s námi spát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama