Probuzení

16. prosince 2015 v 22:13 | Yvona
Ranní ptáče dál doskáče. U nás to platí dvojnásob. Trojnásob bohužel ne, manžel se ranního vstávání neučastní.
Někdy umí Emína ráno vstát, pohladit, pošeptat: maminko, krtka nebo maminko, kakao a někdy umí vstát takzvaně po prdeli a řvát jen co otevře pusu. Mááááámíííí. Začne do mě dloubat, strkat a plácat po hlavě. Jednou jsem jí řekla, ať mě ještě chvilinku nechá. Jednou! To byl takový řev, že i rodiče bydlící nad námi s jistotou věděli, že je Emína vzhůru. Jsem ranní ptáče, vstávání mi nikdy nevadilo. Ale fakt mi vadí ten ječák do ucha. Emína běží hned k počítači, já zapnu pohádky, ona už hlásí, že chce ňami a kakao. Jasně, už letím princezno! Já v županu, do zrcadla ani nekouknu a to jdu do koupelny na sebe chrsnout studenou vodu, abych se pořádně probudila. Kakao, kakao! Mášu! Ne, krtka! Chápu, že energii zdědila po mně, manžel totiž vstane taky, dá nám pusu, popřeje dobré ráno a...já si bláhově myslím, že vstává taky a jde nám dělat palačinky a on nenápadně, po špičkách, míří zpět do ložnice padne na znak do postele. Manžel je totiž noční sova a nevstává před 9. Tedy ve volných dnech, protože na ranní vstává v 5 a nijak naštvaně nevypadá.
Takže palačinky nebudou. To mě tu s ní necháš? Kakao, kakao!! Mamí!! Rozlepím oči, vařím si kafe, poněvadž mi ho nikdo neudělá. Připravuju snídani. Manžel si nedá, protože v noci vyžral lednici a nemá hlad. Něco na snídani tu nechal.
Emína je plná energie, já už pomalu taky. Dávám si sprchu, Emína pořád kouká na pohádky, za chvilku přijde do koupelny, přistrčí si schůdky k vaně, kouká na mě, pak mi podává ručník, jako že už to stačilo a ona mě nutně potřebuje u kreslení s vodovkama. Dej mi pokoj! Jdu z vany, manžel ještě pořád spí, maluju si s Emínou. Emína si vzpomene, že někdo chybí a jde do ložnice vzbudit manžela. Manžel neopovídá, Emína se vzteká, jdu do ložnice já, pohladím manžela a když už nevím, jak ho dostat z postele, tak řeknu, že dneska nemáme nic k jídlu. Manžel se zvedá, že jde vařit. Na manžela teď nemůžeme ještě půl hodiny mluvit, protože a) právě vstal b) kouká do ledničky a přemýšlí, co nám uvaří. Pak mu dělám kafe, které stejně nevypije a já ho v poledne vylévám do umyvadla. Manžel jde znovu do ložnice a když už se nadechuju, že mu řeknu, že už je opravdu dopoledne, tak vidím, že ustýlá postel. Došlo mu, že už opravdu nebude spát. Emína chce, aby jí manžel dělal koně. Manžel dělá koně, Emína je pořád v pyžamu, já pořád v županu. Manžel začíná vařit, já obleču sebe a Emínu a za chvíli obědváme. To ráno tak krásně uteklo!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama