O miminku

3. prosince 2015 v 15:47 | Yvona
Nebudu to zbytečně popisovat. Miminko, to je největší překvapení, radost, bolest a nový začátek.
Na miminko jsme se těšili asi tak poslední 2 měsíce, protože bylo jasné, že už to bude co nevidět tady. Budeme tři. Do narození dcery jsme toho stihli hodně, ale jaksi připravit se konkrétně na příchod miminka moc ne. Když jsem jí poprvé držela v náručí a houpala jsem ji, zpanikařila jsem. Neumím jedinou ukolébavku, dětskou říkanku a s čím že si takhle malé děti hrají?
První písničku, kterou Emína od své mámy slyšela, byla česká hymna. Jediná písnička, která mě napadla a uměla jsem všechny slova i se slovenskou částí. Holt, co se v mládí naučíš, ve stáří nezapomeneš, a to platí pro nás obě. Dále jsem zpívala vánoční koledy, tedy jednu nejčastěji- Pásli ovce valaši. V tu dobu letěla píseň Get lucky od Pharella a Emína na tu písničku nemůže do teď zapomenout. Dárky, které Emína dostala k Vánocům, vlastně ani nebyly pro ni, ale pro mě. Knížka s nejoblíbenějšími dětskými písněmi se hodila, díky Ježíšku. Manžel to vzal po svém, umí totiž dvě písničky a to ve sprostém vydání. Johana s dlouhýma nohama nebo co, já jsem to radši neposlouchala. Můžeme mluvit o velkém štěstí, že obě babičky mají paměť jako slon a pamatují si ukolébavky z dob, kdy nás chovaly v náručí.
Hračky, to je další záhada. Prý kostky, kroužky a chrastítka. Přísahám, že jak slyším chrastítko, tak mi začne hučet v hlavě. Hračky, co vydávají zvuky, nám nesmějí překročit práh. Ono se vlastně není čeho moc obávat, palička na maso a hrnce dokážou své. Kroužky, které se navlékají na tyč, by šly, ale proč to Emína nemůže skládat podle velikosti? Od nejmenšího k největšímu a naopak, ne? K prvním narozeninám dostala velikou kostku a v ní dalších malých předmětů různých tvarů a ty se strkají do děr na stranách kostky. Čtyři základní tvary by bohatě stačily, ale tahle kostka má tvarů, že mě to převracení kostky přestalo brzy bavit a to byste se divili, jaké tvary se dají napasovat do jiných, úplně jiných děr. Kosočtverec jako hvězdička. Světe div se, Emína se to naučila správně i bez mámy a jejího vzteklého výrazu. Jednou jsem jí ale přistihla, jak do kostky tluče pěstičkou, aby tam ten tvar dostala. Nemá takovou sílu jako maminka. Kreslení čar mě upřímně moc nebaví, tak jsem Emínu naučila vlnky, kruhy, aby se z toho dal poskládat duchaplný obrázek. Emínu tahám do muzea na výstavy. Taky jí otevřu atlas světa a teď tě holčičko něco naučím - světadíly, státy, hory a moře. Mapy jsou barevné, je to dobrý. Vaří s námi, umí naklepat maso, obalit řízky ve strouhance, udělat palačinky. Umí toho dost, ale není to přesně podle tabulek. Ale zajímají tabulky vlastně někoho?
Vhodnou pohádku jsme hledali dlouho. Dobu ledovou probrečela, protože tam brečelo miminko a zvířátka padala na hlavu. Princezny jí také moc nebraly. Jediné, co prošlo, je Krtek. Věřím, že Emína se za něho jednou vdá, pořád o něm mluví. Já ho navíc nakreslím tak stokrát za den.
Jediné, čeho se děsím, jsou dětská hřiště. Chodí tam manžel, jemu totiž více dětí pohromadě nevadí. Vždycky se tam seznámí s nějakou maminkou a ještě je za hrdinu. Ví jako na to, což se o mě říct nedá. Když mě Emína táhne na hřiště, tak se modlím, aby jí to vydrželo jen chvilku a pak se snažím nalákat ven na něco dobrého. Mně úplně stačí houpačka, pískoviště a prolézačka u nás na zahradě. Emína má jednoho kamaráda a jednu sestřenici a pár dětí, které potkává jednou týdně na cvičení. Jejich maminky jsou taky moc fajn, takže nám to všem klape.
Manžel se celé ty dva roky těšil, až vytáhne lego a bude si s Emínou stavět. Po pár minutách slyším, jak se u toho dohadují, Emína si prosazuje, že opice patří na auto a ne do lesa atd. Pak jen slyším: Emíno, nech to, Emíno, takhle ne, Emíno, nenič mi to. Je konec. Emína skončí u sledování Krtka a manžel staví lego tak urputně, že ani nevmíná, že na něho mluvím. A pak po kom to Emína má!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama