O maminkách

3. prosince 2015 v 15:43 | Yvona
Moje mateřská dovolená je vlastně o tom, co mi to malé dítě dovolí. Bez ní nemůžu nic. Ano, můžu jít ven běhat, na kafe s kamarádkou, ale jen s jejím dovolením. Manžel mě už posílá ven sám, asi to se mnou opravdu není k vydržení. Spánek delší než 5 hodin si taky musím u své dcery vyprosit a to ještě do poslední chvíle netuším, v jakém bude rozpoložení. Mami, ty jsi vážně unavená, ty sis chtěla v klidu sníst oběd? Tak to promiň, ale jedná z nás je na mateřské a já to tedy nejsem. Nemůžu si pomoct, ale já v očích mé dcery vždy, když chceme s manželem odpočívat nebo nedej Bože si nalít vínko a koukat na film, odhodlání nám to překazit. Jsme tři, na všechno.
Pro mě mateřská dovolená znamená dobu 2-3 hodin, kdy svojí dceru nevidím a neslyším. Hlídá manžel, nebo rodiče a já jsem sama. Knížka, film, běhání, cokoliv může probíhat bez dcery. Tak po dvou hodinách se mi začne stýskat a říkám si, co asi dělá, koho zlobí, koho mlátí plyšákem po hlavě a komu pořád dokola odpovídá NE na jakoukoliv otázku. NE i na to, co zrovna chce a na co ještě před minutou odpověděla ANO. Stejně to dělá naschvál. Před pár týdny se u nás usídlilo období utíkání, neposlouchání a ignorace. Doufám, že ne na moc dlouhou dobu, nebo to pro jednu z nás skončí opravdu špatně. Jsou chvíle, kdy se i manželovi zboří sen o rodinném, klidném přístavu. Je to tehdy, kdy přijde z práce, otevře dveře a vidí nás dvě, jak na sebe zvyšujeme hlas, pak začneme dokonce i křičet (já křičet umím, ale to malé dítě?), pak dokonce letí vzduchem i nějaký ten milovaný plyšák. Jediné, co slyším je: ty vole a manžel bere zpátečku. Včera tomu dodal korunu. Po takovéto podobné scéně, kdy Emína vyčerpáním usne a koukám odevzdaně do blba, za mnou přišel a povídá: "víš, že se vlastně zlobíš i na nás dva? Emína je akční a nezkrotná po tobě a ignorant po mně." To mě jako mělo utěšit.
Ve srovnání s dětmi, které občas potkávám ve městě nebo velmi zřídka na hřišti (tam já nechodím) je Emína vlastně zlatíčko, tátova holčička, mámina holčička a hodná holčička pro všechny, co jí vidí na pár hodin. Ale chová se divně, opravdu divně. Tuhle jsem ji chvíli pozorovala. Vysvlékla se do naha (zajímavé je, že to nejde naopak), běhala po bytě, pohazovala rukama nad hlavou a něco vykřikovala. A z které planety vlastně jsi, ty malý mimozemšťane? To bude určitě Pluto, to je od Země nejvzdálenější. Dělí nás od sebe 30 let a já jí mám rozumět? Ona však rozumí nám, beze slov.
Máme ji ukázat svět, tedy zatím Budějovice a okolí, máme ji slušně vychovat, máme ji naučit mluvit, pozdravit, poděkovat, pak se s ním máme učit a to vše během tří let mateřské dovolené? To je fuška. Do toho zahrnout sebe, byt nebo dům, svůj volný čas, svoje záliby a koníčky, manželský život a práci. Na to všechno mám ty tři roky. Tři roky, abych se z toho všeho vzpamatovala a s hrdou výrazem ve tváři ji vedla do mateřské školky s tím, že je na život připravená.
S prominutím bych úsloví "užít si mateřskou" napsala na papír, roztrhala na tisíc kousíčků, zapálila, popel hodila do slepého ramene a vymazala z internetu. Zapomněla jsem slovíčka ze svého rodného mateřského jazyka a učím se zkomoleniny. Mám neustálý strach, co se kde může přihodit. Mám po kapsách dudlíky a drobky a jsem schopná říct manželovi: "hezky si napapej"
Mateřská pro mě znamená úplně nezblbnout, nezbláznit se, přežít ve zdraví, nezabít nikoho v nejbližším okolí a hlavně…hned se ze všeho neposrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama