Na jehlách

2. prosince 2015 v 13:43
V době, kdy jsem byla těhotná, jsem si říkala a také manžel mne ujišťoval, jak budu krásná maminka. Obdivovala jsem upravené, štíhlé maminky s kočárkem, které korzovaly po městě a nechaly se chválit. To, že jsem za tím neviděla hlídací babičky a chůvy, nechám plavat.
Jsem ráda hezká a ráda se líbím sama sobě. Emča se narodila a já začala ve volných chvílích cvičit a za pár týdnů po porodu jsem začala opět běhat. Měla jsem v botníku pár hezkých lodiček a doufala jsem, že je opět provětrám. Nebudu to dlouho rozepisovat, byly to jen moje iluze, lodičky jsem obula až po roce. Zjistila jsem ale, že mi to v nich pořád dobře šlape.
Když bylo Emče rok a půl, řekla jsem si, že ji vezmu ven, na kulturu pod širým nebem. Na balet pod hvězdami jsem se oblékla elegantně: blůzku, sukni a lodičky. Emičce jsem řekla, že se jdeme podívat na tanec, jak tancuje maminka od Vašíka z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Těšila se moc. Ovšem do doby, než po cestě na představení uviděla hřiště. Balet nebalet, šlo se na hřiště. Na lavičce seděly dvě maminky, děti běhaly kolem nich. Maminky měly batohy, v nich svačiny, povídaly si. Už když jsme vstoupily s Emčou na hřiště, změřily si mě pohledem. Já na lodičkách šla bez problému po hřišti, běhala jsem za Emčou a vida, na lodičkách se ještě umím udržet. (jako bývalá letuškách na palubě letadel za mírných turbulencí)
Už nějaký čas mne ale trápily záda, protože jsem Emču zvedala a chovala, a v porovnání mých 51 kilo a 9 kil na rukou to tak logicky mělo dopadnout.
Emča si na hřišti sedla na jeden konec houpačky a čekala, že já k ní přijdu, budu ji držet jednou rukou a druhou rukou zvedat houpačku. Moje záda by asi v tu chvíli nevydržely, tak jsem Emičce klidně řekla: "já tě houpat dneska nebudu víš, až půjdeš s tátou, tak tě bude houpat, jo?" Pak jsem pohledem zavadila o již zmíněné maminky. To jsem si dala, nechci svojí dceru houpat a ještě si chodím na hřiště v lodičkách. To, že jsme měly vlastně jít na baletní představení a já po roce volných tepláků a jakéhokoliv čistého trika vypadala hezky a elegantně a měla jsem z toho radost a že mám bolavá záda, bylo pro ně vedlejší. Nálepky matky snobky budu mít ještě dlouho. Mimochodem, z baletu sešlo, protože před začátkem představení moje unavená dcera začala brečet, že chce spát. Šlo se domů.
Hlavní je, že mi to Emča odpustí a až nebudu mít bolavá záda, tak ji na hřišti určitě zhoupnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama