Kriminálky

7. prosince 2015 v 13:18 | Yvona
Manžel mi hrozně rozčiloval tím, že seděl u počítače, koukal na seriál a nevmínal, neodpovídal. Nejednou jsem demonstrativně odešla. Mohl mi donekonečna vysvětlovat, že když sleduje seriál, tak nemůže vnímat i mě.
Jednoho večera se to stalo! Začala jsem sledovat krimiserial. Manžel byl na odpolední, Emína usnula, tak jsem se nahrnula k počítači, vrhla jsem do televizniho archivu a hltala serial od prvniho do tretiho dilu. Behem tretiho dilu přišel manžel z práce a chtěl si hrozně moc povídat a chtěl mi vypravět, co se stalo nového. Klikla jsem "pause" a nasměrovala ho k připravené večeři. Myslela jsem, že když uvidí jídlo, tak budu mít ještě 20 minut ticha a klidu, abych dokoukala ten třetí díl. Omyl, manžel umí při jídle i mluvit. Stále mě má čím překvapovat.Když už jsem potřetí klikla "pause" a "play" a vůbec, ztratila jsem tak přehled o událostech a pokročeném vyšetřování, tak jsem mu narovinu oznámila, že teď tu 15 minut pro nikoho nejsem, ani pro něho. Krimi seriál je totiž napínavější. A hlavně, po letech se ve mně rozhořela platonická láska. Jeden z vyšetřovatelů by se mohl angažovat i poblíž, ne jen na Andělu. Třetí díl skončil a já šla do postele, a ještě hodinu jsem se převalovala pod peřinou, protože se mi mozek skoro zavařil, jak jsem přemýšlela nad tím, kdo že ten zločinec je.Další večer měl manžel opět odpolední, Emína usnula a já už nedočkavě zavařovala televizní archív a díly 4 až 7. To dám, to dám!! Už jsem tak blízko!! Už tuším, kdo je ten vrah!! Manžel. Sakra!! Už to vím, kdo to je a manžel si chce povídat. Ne, už to vzdal. Vidí, že ho nevnímám, že jen přikyvuju a hltám vyšetřování. Do toho si mumlám, že už ho přece mají, že je to jasný, to se dalo čekat atd. Šestý díl. Emína je vzhůru, manžel ťuká lžící o talíř. To snad není pravda. Jdu uspávat Emínu. Manžel mi mezitím zasedl místo u počítače. To do rána nevydržím. Snažím se usnout, protože je jasné, že manžel teplou židli jen tak neopustí, ale nemůžu. Nedá mi to spát. To přece není tak jednoduchý. Vrah umřel, ale někdo za tím musí být. Mám to! Přišla jsem na to. V půl třetí ráno vstávám z postele, vyháním manžela od počítače a načítám sedmý díl. Nemluvit, nedýchat, neremcat. 50 minut je mých. Měla jsem pravdu. Je za tím jeho matka!! Můžu jít spát, případ vyřešen.
Manžel se se mnou odmítá na kriminálky dívat. Prý je to krutý. Když jsem se ho zeptala na rozdíl mezi kriminálkou, kde vraha najdou a je konec a seriálem o zombíkám, kteří žerou mozek z hlavy a přes celou obrazovku jsou jen krvavé šmouhy, neměl odpověď.

Měla jsem sen. Zdálo se mi, že mě vzbudily výstřely na ulici. Běžela jsem vzbudit manžela. Vykoukl z okna a nic. Přísahla jsem, že jsem výstřely slyšela a že mám pravdu. Prý se mi to zdálo. Do rána jsem neusnula, co kdyby. Nejlepší je, že se mi manžel posmívá, ale když on ve spánku háže rukama a zrychleně dýchá, tak se mu prý zdá o tom, že ho honí zombíci a jak převáží autem potraviny do úkrytu.
Takže, kdo s koho!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama