Knihy a četba

14. prosince 2015 v 19:16 | Yvona
U nás v bytě, kamkoliv kouknete, zahlédnete knihy. Učebnice, historické knihy, dětské knihy, jsou prostě všude. Čtení je totiž můj velký koníček a Emína má občas touhu taky něco přečíst. Zálibu čtení opravdu po mně nezdědila, nemá tu trpělivost a zájem. Otočí dvě tři stránky a jde od toho pryč. Mně knihy daly jednu výbornou věc, mám velkou slovní zásobu. Tedy, dříve byla ještě větší, ale když porovnám období ťuťu ňuňu a nyní, jsem na tom doopravdy mnohem lépe. Navíc utíkám do příběhů a legend, a také do slovníku anglického, německého a ruského jazyka. K Vánocům jsem si nadělila další učebnici ruštiny. Ještě že u nás ve městě existuje knihovna s výpujčkou čehokoliv v německém jazyce. Aleluja!
Manžel taky čte, ale jen jeden žánr a jen o jednom hrdinovi. Má to 8 dílů a vše se motá kolem jedné a jediné věci. A čte hrozně pomalu, v porovnání se mnou. Do knihovny chodím každý týden, každý týden přečtu dvě knihy. Já prostě čtu, a čtu a těším se na konec. Manžel čte, po dvou stránkách usne, tak se teda snaží nečíst večer, ale odpoledne. Odpoledne přečte i 20 stránek, ale stejně ho najdu spícího s polohou přes celou postel.
Předevčírem jsem si půjčila biografii jedné naší české královny, která se vdala do Dánska a je velmi uctívaná i v současnosti. První večer jsem přečetla půlku knihy. Další večer manžel řekl, že si jdeme oba dva číst. Leželi jsme v posteli, Emína snila mezi námi, já po hodině zavřela knihu a otočila jsem se, že jdu spát. "Ty už jdeš spát?" koukal překvapeně manžel. "Já už mám přečteno" ohlásila jsem. "Cože, vždyť tu knihu máš teprve třetí den." No jo, co na to říct. Manžel za týden přečetl asi tak 50 stránek, já za dva dny 300 stránek. Tady něco neklape. Já totiž při čtení neusínám.
Další mojí předností je, že nepoužívám záložky. Já si totiž pamatuju, kde jsem skočila. Druhý den prostě otevřu knihu a vím, kde mám zase začít číst. Manžel si do knihy dává záložky a knihu položí na stolek. Bláhově si myslí, že na to Emína nepřijde. A Emína má hroznou srandu z toho, že vyndá záložku a tatínek neví, co četl, kde skončil a o čem to vůbec bylo. Je to takový začarovaný kruh. Manžel to prostě nemůže dočíst. A může za to Emína, to je jasný!!
Buď jak buď, máme velkou knihovnu a v té hodně knížek, které se mění, rozdávají se, půjčují, kreslí se do nich, gumuje, trhají se, ale každá z nich má v sobě svůj příběh. Příběh o nás třech!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wendy wendy | 15. prosince 2015 v 9:24 | Reagovat

tak to je opravdu moc hezky napsaný, jen mi řekni, jak to děláš, že u knihy skutečně neusneš...já čtu sebezajímavější příběh, ale beztak někdy po 4 stránkách chrápu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama